Dříve sloužil k fašankovým účelům vůz Františka Uhlíře. Jednalo se o povoz bytelný s plnými bočnicemi z kvalitního tvrdého dřeva, které bohužel, kromě jiného, také dobře hoří. A byly to právě plameny, které ho před dvěma lety kompletně zlikvidovaly. Nešťastnou náhodou. Stačila jiskra z komína a vzal zasté i s kůlnou, kde byl postavený.

Během následujících let za něj sháněli Hlučané náhradu a nakonec se jim podařilo obstarat vozy hned čtyři. Ani jeden však nebyl kompletní. Proto se hlucká chasa rozhodla, že z nich složí jeden pořádný. Na jeho výrobě spolupracovali jak tanečníci se správci památkových domků, tak i Jiří Kotačka, či František Uhlíř. Rodištěm nového fašankového vozu se staly, jak jinak, památkové domky.

„Výsledkem byl vozíček sice pěkný, ale se špatnými, značně poškozenými, koly. Tak jsme museli vybírat kola jiné. Na daný průměr os ale žádná nepasovala. Vhodná kola nakonec daroval bývalý člen souboru,“ naznačuje kompletovací peripetie správce hluckých památkových domků František Jelének. A protože ještě nějaké součástky zbyly, vznikly vozy dva. Ten „tradiční“ fašankový, však bude jen jeden z nich. Nové vozítko má za sebou už dvě zkušební jízdy. Při první z nich se do povozu osobně zapřáhli sami tvůrci, v té druhé už táhl vůz s dětmi už bělouš.

Pokud se někdo diví, k čemu potřebují v Hluku vůz, odpověď je podle Jelénka nasnadě. Místní fašank je totiž tak trochu jiný, netradiční. Po městečku nechodí maškary, jak je zvykem jinde, ale krojovaná chasa, která se zpěvem a tancem putuje dům od domu. Doprovází ji pak onen vyzdobený fašankový povoz, jenž je jakýmsi maškarním doplňkem. Na něm je upevněno (páté) dřevěné kolo, ke kterému je připoutána dvojice tanečníků. Ti se po celou dobu všelijak kroutí a podivně křepčí.