„Folklorně-společenskou akci uspořádalo naše vinařství, abychom vzdali hold úrodě hroznů révy vinné, byť ona byla do jisté míry poznamenána mrazíky, které přišly na konci letošního dubna," uvedl Petr Gottwald.

Než na pódiu ve dvoře vinařství došlo k mačkání hroznových bobulí tlakem dívčích nohou, požehnal sklizené úrodě hroznů duchovní správce boršické farnosti P. Anton Kasan, krev v žilách diváků pak rozproudily mužský pěvecký ansámbl z Vážan, cimbálová muzika Ohnica, folklorní soubor Trnafčan z Trnavy a Muzika Heskovci z Červeníka.

Velkým tahákem akce byla ukázka, jak se kdysi šlapaly hrozny révy vinné, než je mohli vinaři vypresovat. A protože minulost bývá někdy velmi poučná bohatstvím faktů, ale také inspirativní, díky této barvité akci, která živě líčila, jak se v dávné minulosti šlapávaly hrozny tlakem bosých nohou žen, mohli diváci proniknout do tajemství dávného života v některých rodinách vinařů - pamětníků.

„Hrozny jsem šlapala poprvé v životě, ani zelí jsem si doma na Slovensku nezkoušela tréninkově šlapat. Byla to moje premiéra, ale i dobrá a příjemná zkušenost. Ty hroznové kuličky moje chodidla hodně studily a ještě dlouho po tom šlapání jsem měla nohy studené," svěřila se Kristýna Siladyová, folkloristka Trnafčanu.

Souhlasně jí přikyvovaly další tanečnice ze souboru, které unisono tvrdily, že šlapání hroznů, umývání nohou před ním a po něm, ale i přenášení v mužské náruči ke kádi s hroznovými bobulemi byl boží pocit.

„Můj děda říkával, že rozšlapané hrozny jsou lepší než rozemleté. A úplně nejlepší jsou, když je šlape mladá panna," řekl smějící se muž, nahlížející do kádě, jak v ní hezky křupou a praskají pod chodidly slovenských dívek hroznové bobule.

„Podle toho, co vidím, bych měla chuť si také v těch hroznech zašlapat, ale protože je mi už pětašedesát let, asi by mě pořadatel do té kádě mezi mladé dívčiny nepustil," utrousila Marie Vitásková.

A kde se ještě dnes šlapou hrozny? Podle Petra Gottwalda prý na Valašsku.

„Můj kamarád právě tom regionu, kde se ale réva vinná nepěstuje, bydlí. Na Slovácku koupil dva centy hroznů, ale neměl je kde pomlet, aby je mohl vypresovat a udělat z nich víno. A tak šlapat v těch bobulích musela jeho manželka," vybavil si Petr Gottwald vzpomínky kamaráda.

Neodpustil si poznámku, že slovenské folkloristky se při akci zhostily technologie šlapání hroznů na jedničku. A dokonce mošt, který vytekl z hroznů Veltlínského zeleného, posbíraného ve vinici Staré hory v sobotu dopoledne, měl 23,5 stupně cukernatosti.