Desítky přítomných tak mohli vidět práci s koněm ze země, jízdu na neosedlaném koni, překonávání improvizovaných překážek, mezi kterými bylo třeba otočení ve čtverci nebo couvání „do elka". Zajímavá byla beze sporu práce s bičem.
Tu v Boršicích předvedl Libor Kašuba z Hipocentra Koryčany. Několika prásky usekal své asistence Marcele z úst trčící polystyren nebo pomocí biče rozcupoval noviny na kousky.
„Bič původně sloužil k nahánění dobytka. Rány nevydává bič prásknutím o předmět, ale o vzduch," vysvětlil na úvod svého vystoupení osmadvacetiletý Kašuba. To však nebylo jediné vystoupení, při kterém se tajil dech. Neméně zajímavé bylo překonávání hořících překážek na koni nebo lasování s hořícím provazem, které předvedl Milan Dolínek, taktéž z Hipocentra Koryčany.
Jezdci neošidili přípravu a ustrojili se do pravého kovbojského. Přítomní tak viděli indiána nebo amerického voják z poloviny 19. století s plnou výstrojí, tedy s dekou, šavlí, zbraní a dalšími nezbytnostmi. Celou akci naplánoval a zorganizoval majitel hospůdky Na Hladě Vladimír Zapletal.
„Domluvili jsme se s Hypocentrem Koryčany, že tady lidem trochu více koně představíme. Určitě něco podobného udělám i další rok," nechal se slyšet Vladimír Zapletal. Dodal, že na ranči mají k dispozici čtyři vlastní koně, na kterých se tam zájemci mohou naučit jezdit.
Člověk se nesmí při práci s bičem bát rány
Překonat strach. To je podle Libora Kašuby (na snímku) nejnáročnější část výcviku, když se chce člověk naučit zacházet s bičem. Sám se tomu věnuje už šest let, ale pořád o sobě tvrdí, že to ještě pořádně neumí. Že to není tak úplně pravda, předvedl v sobotu i na Kovbojském podzimu v Boršicích. Osmadvacetiletý kovboj učí práskat bičem všechny zájemce v Hipocentru Koryčany. Tam se i on sám k tomuto koníčku dostal.
„Pokud k nám přijedou děti na tábor, je jeho součástí i práce s bičem. Za týden, který tam stráví, se mohou naučit bič obstojně ovládat," myslí si Libor Kašuba. Podle jeho slov je nejhorší, když se člověk bičem práskne, ztratí totiž pak elán pokračovat dál. To je ale prý chyba. Sám měl na začátku spoustu šrámů, stačí však překonat obavy, a výsledky se dostaví. Základem všeho je samozřejmě bič. Ten je pletený z osmi až šestnácti pramínků kůže. „Může se jednat o kůži hovězí nebo jelení, nejkvalitnější je bič z klokaní kůže," ví své mladý bičař. Uvnitř je takzvaná duše biče, tedy pryžová vložka, která je opletená kůží. Na konci biče, který Libor Kašuba používá, jsou provázky, jímž se říká práskačka. To je vlastně „zařízení", které vydává zvuk, který lidé slyší. Když je bič dobře vyvážený, tak práskačku podle jeho slov nepotřebuje. Bič se tím ale více opotřebovává, upozorňuje Kašuba. „Práskačka je navíc roztřepená, takže dá větší ránu," mluví ze své zkušenosti osmadvacetiletý bičař. Zvuk, který je při prásknutí slyšet, vydává konec biče, který při změně dráhy překoná rychlost zvuku.
S bičem se samozřejmě dá dělat mnoho triků. Luboš Kašuba předvádí například škubání novin, které drží asistentka v rukou, nebo pomocí biče usekává z úst polystyrénový kvádr.