„Mám na to opravdu smůlu. Normálně nezapomínám, ale v autobuse se mi pozornost nedaří udržet. A tuto vlastnost už přenáším i na děti. Když jsem měl nedávno dohlížet na vnuka, a jeli jsme spolu do města, zapomněli jsme v autobuse jeho čepici. Neuhlídali jsme ji ani jeden,“ připomněl nedávnou událost. Koukal.

Nejvíce o zapomenutých věcech v autobusech ví zaměstnanci autobusového přepravce, ČSAD. Zástupci společnosti tvrdí, že své zapomenuté věci denně hledají v průměru čtyři cestující. Přesto však ČSAD neplánuje případné zřízení kanceláře ztrát a nálezů. „Skutečně o tom neuvažujeme. Cestující si své věci mohou vyzvednout na dispečinku autobusové dopravy ve výpravní budově,“ vysvětlil ředitel společnosti Radislav Kusák. Ten zároveň odhaduje, že lidem se vrací přibližně sedmdesát procent ztracených věcí z autobusů. Mezi nejčastěji nalezené věci v autobusech prý patří mobilní telefony, čipové karty, doklady, peněženky, školní potřeby, klíče, deštníky, čepice, oblečení a tašky.

„Občas nalézáme i rarity. V autobuse už jsme nalezli například notebook, paličky na cimbál a francouzské hole. Zhruba před třemi lety jsme v autobuse Uherském Brodu našli a vrátili majiteli peněženku s devíti tisíci korunami,“ zavzpomínal Kusák.

Dispečer autobusové dopravy Zdeněk Šnajdar podotýká, že zapomenuté věci u něj na provozovně shání zhruba tři lidi týdně. „Mám dojem že se počet zapomnětlivých lidí zvyšuje. Zejména těch do dvaceti let. Jsou případy, kdy studenti nepostrádali své věci třeba i dva měsíce. Teprve pak si pro ně na dispečink přišli,“ připomněl Zdeněk Šnajdar.