Spolu s archeologem Slováckého muzea Uherské Hradiště Mirkem Vaškových se podílel také na prezentaci archeologických skvostů, které byly v minulých letech nalezeny v katastru Modré a tvoří druhou část zbrusu nové výstavy.

O čem vypovídá scéna s názvem Loučení se zesnulým pohanským velmožem?
V rámci dioramatu je prezentována situace, která volně vychází ze skutečného nálezu. Ten byl v roce 2003 objeven na Modré v době, kdy se zde budoval archeoskanzen. Tenkrát jsme na lukostřeleckém cvičišti objevili pozoruhodný hrob s číslem 1. Ostatky v něm uložené patřily dospělému muži vyšší společenské vrstvy, velmoži. Ten byl pohřben padesát metrů východně od kamenného kostela sv. Jana.

Čím byly pozůstatky údajného velmože pozoruhodné?
Pozůstalí upevnili zesnulému muži na boty železné ostruhy, což svědčilo o tom, že patřil k vyšší jezdecké společenské vrstvě. Na opasek mu zavěsili válečný nůž, váček s amulety a dalšími proprietami. K nohám zemřelého postavili tři hrnce s potravinovými a tekutinovými milodary. A právě ty keramické nádoby v jeho hrobě byly jakousi anomálií, která se v hrobech pohanů a starých Slovanů běžně neobjevovala.

Kolikrát jste se za svého archeologického působení s podobnou výjimečností setkal?
Z těch několika tisíc prozkoumaných hrobů z doby Velké Moravy byly snad jen tři, včetně toho na Modré, v nichž měl pohřbený člověk při sobě tři nádoby. Ale nepoznal jsem hrob, v němž by se objevila nádoba třicet centimetrů vysoká a její obsah byl přes deset litrů. To je mimořádná anomálie.

Proč byl velmož pohřben tak daleko od kostelíku?
Když si člověk uvědomí, že stejně vybavený příslušník té vyšší jezdecké elity byl pohřben bez keramických nádob u kostela, nabízí se otázka, proč druhý z té samé vrstvy byl přibližně ve stejné době pohřben padesát metrů od svatostánku.

Takže dva velmoži, dvě náboženství?
První muž, který byl uložen do hrobu u kostela, byl asi křesťan. Ten druhý, vybavený na svou poslední cestu třemi nádobami s potravinovými a tekutinovými milodary, jako atributy jakýchsi pozůstatků tradičních rituálů, byl asi člověk, který zřejmě ještě křest nepřijal, přestože patřil k vyšším společenským kruhům. U kostela nemohl být pohřben proto, že u něj bylo vyhrazeno místo lidem, kteří křest přijali a byli křesťany.

Ve kterém století vedle sebe žili pohané a křesťané?
Pravděpodobně v průběhu první poloviny devátého století, kdy křesťanství, jak píší západní francké prameny, bylo ještě primitivní. Křesťanští duchovní museli ještě tolerovat některé přežitky starých kultů, například vybavování zemřelých na poslední cestu potravinovými milodary, byť se jim to asi moc nelíbilo. Ani příchodem křesťanských misionářů nedošlo jakoby mávnutím kouzelného proutku k tomu, že by se všichni lidé stali hned křesťany. Zřejmě i v těch vyšších společenských vrstvách nějakou dobu existovali tací, kteří setrvávali na tradičních pohanských rituálech.