Právě ta poslední v předchozím krátkém výčtu už týdny omezuje osmapadesátiletou Helenu Křiváčkovou na jejích procházkách či cestách do centra Uherského Hradiště.

Kvůli stavební pracím v ulici Sadová v Mařaticích se totiž uzavřel chodník v obou směrech. Jedná se přitom pro nevidomou Helenu Křiváčkovou o stěžejní trasu k jedné z mála dostupných autobusových zastávek.

„Když jsem chodníkem procházela poprvé a narazila na značku, automaticky jsem se otočila a hledala záchytný bod, který by mě přes zábranu převedl. Nakonec jsem skončila na silnici mezi jedoucími automobily, protože, jak jsem zjistila až poté, se jedná o jediný průchod daným úsekem,“ kroutí hlavou Helena Křiváčková při vzpomínkách na stresující situaci před několika týdny.

Ztratit záchytný bod je totiž pro zrakově postiženého to nejhorší, co se může na jeho vycházce stát. Právě silnicím takové body scházejí.

„Poté se už musíte spoléhat, že vám někdo pomůže. Nevidomá jsem již osmadvacet let, takže mám naučené konkrétní cesty, kdy přesně chápu, kde se pohybuji. Zvolit náhradní úsek, který bych se měla naučit projít, je velmi náročné a navíc i zdlouhavé,“ popisuje každodenní strasti, s nimiž se kvůli svému handicapu musí vypořádávat.

Uzavřený chodník ji doslova paralyzoval. Namísto cesty do města volí raději bezpečí domova. Pro samostatné fungování, jemuž se Helena Křiváčková za ta léta naučila, je současný stav dlouhodobě neudržitelný.

„Když jsem se dozvěděla, že by měl být chodník uzavřen i několik měsíců, doslova mě polil studený pot. Obrátila jsem se proto s dotazy na všechny možné strany, ale bez úspěchu,“ konstatuje Helena Křiváčková bezradně.

Zrakově postižených je přitom podle předsedkyně místní pobočky Sjednocené organizace nevidomých a krátkozrakých Kateřiny Rathúské až čtyři procenta lidí z celé populace.

„Snažíme se bezbariérovost vždy řešit v rámci komunitního plánování. Je fakt, že zatím postupujeme ve zlepšování podmínek ve městě velmi pomalu. Je pořád co zlepšovat. Hlavně prostor před vlakovým nádražím, kde nejsou žádné vodící linie a přitom je tam velký otevřený prostor. Nevidomý v tu chvíli nedokáže poznat, zdali je na chodníku nebo na silnici,“ poukázala Kateřina Rathúská na další slabý bod pro osoby se zrakovými potížemi v Uherském Hradišti.

Případ Heleny Křiváčkové je podle ní velkým pochybením orgánů mající spravovaný úsek na starosti.

„Zdravé lidi to samozřejmě nenapadne, nicméně když se uzavře průchod chodníku z obou stran, pak je to pro zrakově postiženého téměř neřešitelná situace v rámci jeho bezpečnosti. To by se nemělo stávat,“ nechala se slyšet Kateřina Rathúská.

Město se však brání. Podle něj nelze vždy splnit všechny podmínky, které by vyhovovaly všem stranám.

„Vymezit náhradní pěší trasu tak, aby splňovala veškeré požadavky na bezbariérové užívání a nevidomý člověk se na ní po přechodnou dobu bez problémů zorientoval, je prakticky nereálné. Bezproblémový průchod je možné garantovat pouze s asistencí další osoby,“ sdělil za uherskohradišťskou radnici její mluvčí Jan Pášma.

Podle jeho informací je však zvláštní užívání chodníku v daném úseku povoleno pouze do 26. listopadu. „Co se týká dalších opatření, u nově budovaných komunikací město klade důraz na respektování jejich bezbariérovosti. V centru navíc díky regulaci reklam ubylo reklamních nosičů stojících na chodníku, čímž jsme docílili také odstranění bariér pro takto handicapované obyvatele,“ poznamenal Jan Pášma. Přednádražní prostor je pak ještě během na dlouhou trať.

„Město chystá jeho celkovou obnovu a zřízení bezbariérovosti. Tyto plány jsou však dosud jen prvotními studiemi, které navíc budou navazovat na celkovou modernizaci železniční stanice,“ dodal Jan Pášma.