Uplynula staletí a kůň je nadále vysoko ceněn třeba v lesním hospodářství. Lesníci v Chřibech ale takovou cenu za koně nenabízejí, ale přesto si jich vysoko cení zejména při přibližování poražených stromů z mladých probírkových porostů. Tam je třeba těžko nahraditelná čtrnáctiletá kobylka Azíra šestatřicetileté Kateřiny Husaříkové z Uherského Hradiště. V obci Salaš má s třiadvacetiletou kamarádkou Silvií ustájené čtyři kobylky. „Zmíněnou Azíru, Aranku, Lentilku a Princess from the dreams, které říkáme Lucka. Azíru jsme si pořídily jako dospělého naučeného koně pro stahování dřeva v lese. Aranku, která je mladá, musíme přibližování dříví v lese postupně naučit," svěřuje se Kateřina, jedna z mála žen na Slovácku, kterým učarovala práce v lese s koňmi.

Každé její slovo je dokladem obrovského fandovství a zápalu pro koně. Z jejího hlasu je cítit, jak velkými přáteli pro ni jsou. Koně si jí podmanili už v jejím útlém dětství. „Jako téměř každá malá holka jsem i já toužila po tom, abych měla svého koně. Byla jsem jednou z mála, které se to přání vyplnilo. Když mi bylo patnáct let, koupili mně rodiče koně lipicána z tehdejšího chovu na Buchlově," vzpomíná s úsměvem na splněné přání Kateřina. Jedním dechem dodává, že od té doby si umí koní vážit.

Stáj v Salaši, kde žije Katčin otec, se rozrostla o nová hříbata. „Klisna Azíra, která je představitelkou plemene Českomoravského belgického koně, je držitelkou mnoha ocenění v chovatelské oblasti. U nás ve stáji se jí narodilo už devět hříbat, která se uplatnila v chovu tohoto plemene," spíše konstatuje, než se chlubí chovatelka koní. Největším chovatelským úspěchem Azíry je její syn Patriot, který působí jako plemeník v hřebčinci v Písku.

Ačkoliv se život s koňmi může zdát sebevíce romantický, podle Kateřiny je práce v lese s nimi velká dřina. Pracovní doba jí a její kamarádce Silvii totiž nekončí poté, co se vrátí z lesa. Koně potřebují stálou péči. Je potřeba je nakrmit a očistit, ať je všední den nebo svátek. „Protože obě bydlíme v Uherském Hradišti, a ne každý den se dostaneme na Salaš, stará se nám o koně můj otec, za což jsme mu vděčny," hodnotí účinnou spolupráci se svým tátou Kateřina Husaříková.