V programu zlínského zařízení je více než stovka dárkyň, v jiných centrech asistované reprodukce je to však sotva několik desítek. „U nás registrujeme pouze jednotlivé ženy. Čekací doba se tak může protáhnout až na rok,“ vysvětloval lékař Natalartu Plzeň Vladimír Bouše.

ni pražské kliniky nemají větší základnu dobrovolnic ochotných pomoci jiným než ta zlínská. „Tady jich jsou maximálně desítky. Klientky, které bez cizího vajíčka počít nemohou, je dostanou nejdříve za několik měsíců,“ uvedl ředitel centra Gennet v Praze David Stejskal.

Širokou síť dárkyň kliniky ve Zlíně využila i dvaačtyřicetiletá žena, která si nepřála být jmenována. „Bez úspěchu jsem absolvovala několik pokusů o oplodnění vlastního vajíčka, takže tohle byla v podstatě poslední možnost. A nakonec se to povedlo,“ dodala s radostí.

Právě otěhotnět po čtyřicítce bývá nejtěžší. „Přibývá pacientek, které dávají třeba kariéře přednost před dětmi. Pak ovšem zjistí, že mohou mít všechno, co chtějí, kromě vlastního miminka,“ pokrčil rameny ředitel zlínského centra David Rumpík.

S rostoucím počtem klientek rostou ale podle něj také řady dárkyň. Ty musejí před odběrem vajíčka podstoupit několikadenní hormonální stimulaci vaječníků. Zákrok samotný pod celkovou anestezií trvá asi deset minut, je bezbolestný, a zhruba po hodině může dárkyně odejít domů.