Zatímco většina kantorů odpočívá po celoroční práci se žáky a nabírají nových sil do nového školního roku, zasedly učitelky do lavic velehradské základní školy, aby se v ní po čtyři dny věnovaly vlastnímu rozvoji a dalšímu vzdělávání. Zkušení lektoři jim nabídli konkrétní a prakticky ověřené metody a postupy činnostního učení při výuce čtení a psaní s porozuměním, ale také je seznámili s efektivními metodami ve výuce vlastivědy.
„Výuka čtení a psaní je jedním z nejobtížnějších a zároveň nejdůležitějších úkolů potřebných pro úspěšný školní vývoj dítěte,“ říká ředitel občanské společnosti Tvořivá škola Čeněk Rosecký. Své tvrzení doložil tím, že vztah ke čtení získávají děti od svých rodičů. Dobrým předpokladem podle něj je, aby rodiče dětem četli a povídali si s nimi o knihách. „Úkolem učitele je učit děti technice čtení a psaní a rozvíjet u nich vztah ke knihám. Odpovědnost za rozvoj čtenářských gramotností dětí nemá jenom učitel, ale především rodiče,“ zdůrazňuje Rosecký.
Většina zúčastněných učitelek potvrdila, že rodiče dětem velice málo čtou. „Žáci naší školy čtou, ale pravdou je, že rodiče, kteří se často vracejí z práce domů unavení, už možná nemají sílu ani chuť svým ratolestem číst,“ připustila Romana Kempová z Napajedel, která se lektorské činnosti v Tvořivé škole věnuje osm let.
„Z vlastní praxe mohu potvrdit, že rodičů, kteří svým dětem čtou, je relativně málo. A přitom prioritou by mělo být, aby rodiče svým dětem četli alespoň deset minut denně. Když dítě slyší čtený text, lépe se mu chápe jeho obsah a navíc si všímá i techniky čtení,“ potvrdil ředitel velehradské školy Radomír Válek.
„Rodiče jsou sice často unavení a nemají sílu dávat svým dětem vědomou pozornost. Když však tu sílu v sobě dokáží zmobilizovat, tak jim to ty jejich děti vrátí. Svojí láskou a respektem. A to je velice dobrá investice,“ doplnil Rosecký.
Stejně jako v minulých letech i letos se ukázalo, že kantorek, které mají zájem učit se novým věcem a pracovat na svém rozvoji, je stále dost. „Po loňských dobrých zkušenostech z letního kurzu Tvořivé školy v Litoměřicích jsem letos zamířila i na Velehrad. V loňském školním roce jsem učila páťáky, od září budu mít prvňáčky,“ svěřila se učitelka Petra Mudrová ze ZŠ v Jablonci nad Nisou. Spolu s Reginou Holoubkovou ze ZŠ Hranice si od letního kurzu slibují, že v něm od lektorek načerpají plno nápadů a inspirace.
Lektorka Iva Pinďáková z Brumova-Bylnice si na první vyučovací hodinu zvolila český jazyk pro I. třídu. „Na programu máme prostorovou orientaci. Procvičujeme jemnou motoriku. Frekventantky kurzu si musejí vymalovat a nastříhat obrázky z pohádky O veliké řepě a potom je podle děje poskládat,“ shrnula výuku Pinďáková, která se lektorské činnosti v Tvořivé škole věnuje osm let.
Ředitel vzdělávací agentury Tvořivá škola Čeněk Rosecký:Čtení a psaní je pro děti velmi důležité
Už osmým rokem probíhá v základní škole na Velehradě letní intenzivní kurz Tvořivé školy českého činnostního učení, který je zaměřen na seznámení učitelů s praktickými metodami výuky. Stěžejním tématem letošní letní školy na Velehradě je čtení s porozuměním. Právě o něm jsme si povídali s ředitelem vzdělávací agentury Tvořivá škola Čeňkem Roseckým.
close
zoom_in
Je možné, aby čtení a psaní, postrach nejednoho školáka, byly i zábavou?
Ano. Například s projektem Čtení s porozuměním, jehož partnerem je osmnáct základních škol z celé České republiky. S pomocí efektivních postupů a pomůcek si zde děti osvojují dovednost číst a psát správně, bez chyb, plynule a především s porozuměním. Je to velmi důležité pro následnou práci žáků ve všech dalších ročnících a předmětech.
Jak je to vlastně s rozvojem čtenářské gramotnosti?
Plynulé čtení s porozuměním je výsledek poměrně dlouhého vývoje. Začíná seznamováním dětí s dětskou literaturou v době, kdy ještě nečtou, přes období, kdy se učí číst, až po období vlastního čtení a užívání získaných informací v životě.
Je důležité, aby rodiče četli svým dětem v jejich útlém dětství a vyprávěli si s nimi třeba o přečtených pohádkách?
Potřeba číst se formuje již v raném dětství a je ovlivněna řadou faktorů. Nejvíce právě rodinou dítěte. Rodiče přenášejí své postoje na své děti, a ty je přebírají. Pokud rodiče nečtou, děti velký zájem o čtení většinou také neprojevují. Nepomáhá ani opačný extrém – nucení dětí do čtení. Předpokladem čtenářství je totiž nejen zvládnutí čtení a umění čtenému textu rozumět, ale také vnitřní potřeba číst daná rodinou a osobností žáka. Úkolem školy je v tomto procesu především naučit děti správné technice čtení a psaní s porozuměním. Zároveň s těmito dovednostmi se ve škole také prohlubuje kladný vztah dětí ke knihám.
Existují nějaké základní metody výuky počátečního čtení?
Jde kupříkladu o genetickou, globální a pak nejčastěji používanou metodu analyticko-syntetickou, takzvaně slabikovací. Ve tvořivých školách je tato metoda aplikována především formou aktivních činnostních postupů. Běžné jsou ale také další způsoby výuky, třeba skupinová práce, krátké projekty nebo vybrané postupy metody genetické. Například didaktické hádanky, které patří mezi oblíbené aktivity přípravného období, a to typu: Je to hodně stromů a je to l – e – s. Co je to?
Z čeho vychází analyticko-syntetická metoda?
Ze skutečnosti, že první slůvka dětí jsou slabiky. Například pá – pá, bá – ba, má – ma, pa – ci. Nejedná se o žádný experiment, ale o ověřený styl výuky vycházející ze zkušeností českých učitelů. V praxi je tato metoda používána spolu s moderními učebnicemi, efektivními pomůckami a činnostními postupy učení, které umožňují aktivní zapojení všech žáků do výuky co nejvíce smysly.
Je výše zmíněná metoda účinná i v jiných případech?
V současné době přibývá ve školách stále více dětí, které přicházejí s různými dysporuchami, mají nesprávnou výslovnost, omezenou slovní zásobu nebo nedostatečně rozvinuté smysly potřebné pro počáteční výuku čtení. I v těchto případech je analyticko-syntetická metoda, která vychází z dětské přirozenosti, velmi účinná. Děti se při ní totiž učí číst analogicky tomu, jak se učili mluvit. Ze známých slov vyvozují první hlásky a písmena, z nich skládají slabiky a posléze slova. Nácvik čtení a psaní písmen, slabik a slov je metodicky řazen podle jejich obtížnosti. Žáci pracují s celou řadou pomůcek, učí se hovořit a přemýšlet o tom, co dělají. Písmena i slova spojují s obrázky, pracují s ilustracemi k textu, hovoří o přečteném, kladou si otázky k porozumění, vymýšlejí hádanky k vyhledávání a podobně. Děti mají pocit hry, do které se rády zapojují a samy hledají další náměty ke své práci. Čtení se pro ně stává zábavou
