„Hned druhý den Týdne pro školy jsme zaznamenali rekordní návštěvnost. Podle předběžných přihlášek by mělo v průběhu pěti dnů přijet poznávat dávnou minulost do velkomoravského opevněného sídliště na dva tisíce školáků z celé republiky,“ prozradila průvodkyně archeoskanzenem Renata Hrabalová.

Jak naši slovanští předkové bydleli, jak žili a pracovali, se v úterý přijelo podívat šest set dvacet školáků a jejich kantorů. „Za sedm let od vzniku skanzenu neprošel ve všední den jeho branami větší počet návštěvníků. Při kulturních akcích, jakými byly koncerty Čechomoru, bratří Nedvědů či Petra Koláře, jich bylo dalek o víc,“ okomentovala rekordní návštěvnost Hrabalová.

Kluci a holky si ve skanzenu s chýšemi prostých Slovanů, řemeslnickými dílnami, dvojvěžím i stavbou palácového typu mohli doslova osahat jejich zbraně, výrobu keramiky, textilu, zastřílet z luku nebo ochutnat čerstvě upečené placky s medovou nebo majoránkovou pomazánkou.

„Nevěřila jsem svým očím, když jsem viděla, v jak primitivní peci byly placky pečeny. Sladká pomazánka byla vynikající. Olizovala jsem se až za ušima,“ svěřila se třináctiletá Jana Brázdová z Kuřimi.

Školáci obdivovali ve slovanském hradisku švýcarská prasátka, kozy, kůzlátka, slepice i kuřátka. „Hodně jsme se nasmáli kůzleti s malými růžky, které neustále trkalo staré kozy. Škoda, že jsme si nemohli pohladit ty malé pašíky,“ smutně utrousil desetiletý Mirek Navrátil z Vyškova.

Kantoři si zase pochvalovali, že návštěva skanzenu, který nebyl mrtvým hradiskem, přišla školákům vhod. „Přijeli jsme do skanzenu proto, že se čtvrťáci o Velké Moravě učí ve vlastivědě. Moc se jim tu líbilo. Klukům zbraně starých Slovanů a střelba z luku, děvčatům zase v pekárně pečení placek z těsta a vody,“ shrnula v kostce pro děti užitečnou exkurzi Helena Křívová, učitelka z Křesťanské základní školy Kroměříž.

Členka Velkomoravanů Kamila Nožičková z Tršic u Olomouce, která v jedné z řemeslnických dílen předváděla před zraky dětí točení keramiky na kruhu, naznačila, že velká většina školáků pozorně sledovala práci jejích rukou a komentář o výrobě slovanské keramiky. „Pravda, našli se i tací, které to nezajímalo nebo byli unaveni. Ani se některým dětem nedivím, protože dopoledne byly na prohlídce hradu Buchlova a buchlovického zámku a odpoledne teprve přišly na akci do skanzenu,“ poznamenala Nožičková.