„Na tragicky zesnulého velitele a velice dobrého kamaráda, který byl pro hasiče i přátele organizátorem mnoha výšlapů do malebných chřibských lesů a přírody, tupeští hasiči i občané rok co rok na sklonku února vzpomínají,“ řekl starosta tupeských hasičů Pavel Churý u hrobu Pavla Vávry na velehradském hřbitově.

Na něj od hasičské zbrojnice vyrazilo deset minut před devátou hodinou 105 členů Sboru dobrovolných hasičů Tupesy a jejich příznivců.

Ti nemohli minout loni 30. května slavnostně odhalený památník sv. Jana Pavla II, který připomíná, že v dubnu 1990 právě na tupeském fotbalovém hřišti přistál ve svém vrtulníku papež Jan Pavel II. Políbil tupeskou zem a pak přejel do posvátného Velehradu, kde na něj čekaly statisíce věřících.

„Musím dnes vyslovit poděkování Josefu Králíkovi a Josefu Salingerovi, spolužákům zesnulého Pavla Vávry, za založení a propagaci vzpomínkového pochodu, nesoucího už 28 let název Memoriál Pavla Vávry aneb Zimní putování po blízkých Chřibech,“ řekl starosta tupeských hasičů Pavel Churý poté, co k pamětní desce zesnulého hasiče položil kytici květů a zažehl na jeho hrobě mihotavý plamínek svíce.

Každý z účastníků memoriálu obdržel, jako už tradičně, od Jiřího Procházky, který vede kroniku Memoriálů Pavla Vávry, upomínkovou pohlednici s podobiznou bývalého hasičského velitele a snímkem z Chřibů. Tentokrát to byla fotografie kaple sv. Barbory.

Účastníci spíše jarního než Zimního putování po blízkých Chřibech si pochvalovali cyklostezku svatého Jana Pavla II, která vede z Tupes na Velehrad.

„Na ní jsme se nemuseli obávat, že nás srazí nějaké auto. Po stezce byla velice pěkná procházka,“ nechali se slyšet účastníci Memoriálu Pavla Vávry.

Po pietním aktu na velehradském hřbitově se účastníci pochodu vydali na návštěvu velehradského kempu, poté na Komínek mezi Chabaněmi a Břestkem, kde si zapálili oheň, opekli špekáčky a zamířili pod Břesteckou skálu. Od ní pak zpět do Tupes.

„Když jsem se o tragické smrti Pavla Vávry dozvěděl, velice to se mnou otřáslo. Zesnulého velitele jsem považoval za velice dobrého přítele. Byl to skvělý hasič, velice dobrý pracovitý člověk. Žádná hasičská akce se v Tupesích bez něj neobešla,“ vzpomínával na zesnulého Pavla Vávru nositel nejvyššího hasičského vyznamenání Zasloužilý hasič Alois Štolfa, který už není mezi živými.