„Dva ze čtyř letošních případů se vyskytly v létě. Většinou se nákaza projevovala únavou, schváceností, bolestí hlavy a celého těla, teplotami a zvětšením uzlin,“ informovala primářka infekčního oddělení uherskohradišťské nemocnice Eva Černá. Při včasné diagnóze a nasazení léčby antibiotiky může lidský organismus tularemii překonat poměrně snadno. Pokud ale není choroba podchycena včas, může mít i tragické následky. „I na tularemii se výjimečně může zemřít. Záleží na tom, které orgány jsou zasaženy. Nebezpečí úmrtí hrozí například u závažných plicních forem, kdy se původce onemocnění dostane do těla vdechnutím. U těžkých případů může dojít ke komplikacím v oblasti srdce, pobřišnice či centrální nervové soustavy,“ doplnila Černá.

Důležité je vědět, kde jsou ohniska

Zlínsko zatím v letošním roce, podle primáře infekčního oddělení Baťovy nemocnice Štefana Szabó, žádný případ onemocnění tularemií nezaznamenalo, v předchozích letech šlo o ojedinělé případy. Krajská hygienická stanice ve Zlíně ale situaci monitoruje a občanům radí, jak se nákazy vyvarovat.

„Důležitá je informovanost o případných ohniscích nákazy tularemií v oblasti pobytu. Tyto údaje lze získat na internetových stránkách Státní veterinární správy www.svscr.cz. Informace o výskytu tularemie ve Zlínském kraji jsou také k dispozici na našich stránkách www.khszlin.cz,“ řekla vedoucí Protiepidemického odboru Krajské hygienické stanice ve Zlíně Hana Tkadlecová. Podle ní je větší množství ohnisek v okolí Uherského Hradiště způsobeno tím, že tam infikovaní zajíci přebíhají z Jihomoravského kraje, kde se choroba vyskytuje více.

Nakazit se tularemií je poměrně snadné, hlavně pro lidi, kteří pracují v přírodě a se zvířaty v místě ohniska. „Nejčastěji se nakazí lidé, kteří manipulují s nakaženým zvířetem, nemusí to být vždy jen zajíc, ale například i potkan a podobně. K přenosu infekce může dojít drobnou oděrkou, ale i neporušenou kůží, sliznicí zažívacího traktu po požití nedostatečně tepelně zpracovaného pokrmu z tularemického zvířete, pitím kontaminovaného nápoje, ale i poraněním se o větvičku, kterou znečistí nemocné zvíře anebo pokousáním klíštětem,“ uvedla Černá.

Nakažený hajný měl půl roku bolesti

Nepříjemnou životní zkušenost získal například Jiří Pálka, čtyřiačtyřicetiletý hajný v Bochoři, původem z Fryštáku. Ten prodělal těžkou formu choroby. „Pracuji v lese, a tak přicházím do styku se zvířaty často. Jednou jsem si při kuchání zajíce nevzal rukavice, a zanedlouho jsem toho začal litovat. Do oděrky na levé ruce se mi dostala zaječí krev,“ řekl Pálka.

Doplnil, že dva dny byl jako omámený, nejedl, nepil, jen ležel. „Když mě odvezli do nemocnice, vyoperovali mi zduřelou uzlinu z levého podpaží a čtrnáct dní jsem tam strávil s antibiotiky. Ještě půl roku trvalo, než úplně odezněly bolesti v ruce,“ popisuje hajný Jiří Pálka.

Nakazit se člověk nemusí jen v lese, ale i jinde v přírodě či na vlastní zahradě, kde se pohybují hlodavci.

V ohnisku nákazy je proto nutno postupovat dle doporučení veterinářů. „Při veškeré práci se zvěří a zvěřinou je nutné používat ochranné rukavice, nejíst, nepít, nekouřit a po skončení práce provést dezinfekci rukou jednoprocentním roztokem chloraminu. Všechny předměty, pomůcky a zařízení, které přijdou do styku s ulovenými, utracenými nebo uhynulými zajíci a hlodavci, se musejí vydezinfikovat tříprocentním roztokem chloraminu. Doporučuji také používat repelenty proti hmyzu,“ radí Tkadlecová.

Igor Dostál