Kliknutím zvětšíteA nejenže poslední dějství pádu letadla tehdejší Československé lidové armády přesně lokalizoval, po 41 letech tam dokonce našel několik trosek, někdejších součástí pláště havarované stíhačky.
„Haváriím letadel se věnuji systematicky, o této jsem věděl z vyšetřovacího spisu, který jsem objevil ve Vojenském Ústředním Archivu v Praze před pár lety,“ popisuje Pavel Krejčí začátky svého pátrání po stopách letecké tragédie u Dolního Němčí, kam dorazil v polovině letošního října během své dovolené, kdy pátral i po jiných letadlech zřícených v našem regionu.
„Poněkud nepřesný zákres místa nehody z vyšetřovacího spisu mi poskytl základní představu kde hledat. Ve spisu bylo také několik dobových fotografií nehody, které jsem si vzal s sebou. Porovnáváním fotografií s okolním terénem nakonec našel přesné místo, což mi potvrdily nálezy zbytků letadla pomocí detektoru kovů,“ pokračuje Pavel Krejčí ve svém popisu.
Na místě strávil zhruba tři hodiny, během nich místo zmapoval a zdokumentoval pro svůj web Letecká badatelna, prostřednictvím kterého o zjištěných podrobnostech havárií informuje.
„Nalezl jsem poměrně velké množství fragmentů z havarovaného letadla, i když pouze drobných. Větší části armáda bezprostředně po události odvezla a místo uklidila. To, že se tam dodnes kousky stroje nacházejí, není až tak překvapivé. Letecký materiál je velice kvalitní slitina, která pobytem v zemi degraduje jen pomalu,“ vysvětluje Pavel Krejčí.
Z toho důvodu jsou podle něj nálezy na místech dopadů poměrně obvyklé a to i v případě letadel ze 2. světové války.
„Pozoruhodné ale je, v jak dobrém stavu některé z nich i po tolika letech jsou. Některé plechy z Dolního Němčí jsou v původních kamuflážních barvách včetně instruktážních popisů. Barvy jsou živé, jakoby letadlo havarovalo včera. Velkou roli pro zachování takových úlomků hraje charakter půdy, ve které se nachází,“ tvrdí badatel.
Obecně podle jeho slov platí, že čím je podklad jílovitější, tím lépe se věci uchovají, protože právě v takové půdě je k úlomkům zamezen přístup vzduchu a tím jsou pak zakonzervovanější.
„Několikrát jsem v takové půdě našel i zbytky papírových map, či štítků z kabiny, vše krásně čitelné. Z MiGu v Dolním Němčí jsem si vzal pouze několik nejlepších nalezených kusů, zbytek jsem nechal na místě pro případné další nadšence,“ dodává Pavel Krejčí.
V Dolním Němčí také získal telefonický kontakt na pilota Jiřího Ovíska. Rád by událost zaznamenal i z jeho pohledu, nejen pouze z toho oficiálního, strohého, zaznamenaného ve vyšetřovacím spisu.
„Pátrání na místě už neplánuji, považuji ho za uzavřené. Rád bych ale našel fotografii tohoto konkrétního stroje. Zatím se mi žádnou fotografii MiGu-21MF trupového čísla 7804 získat nepodařilo. V té době panoval na vojenských letištích přísný zákaz fotografování. Ten se samozřejmě občas porušoval a příslušníci leteckých pluků si tajně snímky pořizovali. Uvidíme, třeba časem nějaká fotografie vypluje na povrch,“ přiznává Pavel Krejčí.
K havárii MiGu došlo 17. ledna 1979, kdy s letadlem odstartoval Jiří Ovísek ke cvičnému letu, který neskončil přistáním, ale katapultáží. Když se vracel směrem k letišti, začalo dělat letadlo potíže. Jelikož přes všechnu snahu se pád letounu nedal zastavit, rozhodl se pilot v posledních vteřinách pro katapultáž.
„Po otevření padáku, když jsem uviděl, že trosky letounu hoří v poli, kousek od obydlí, ze mne nejhorší obavy opadly a soustředil jsem se na dopad na padáku," vzpomíná Jiří Ovísek na havárii.
Vloni svoji rodinu přivezl do Dolního Němčí, jak říká, do místa, kde se podruhé narodil.
48
1
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
