Kliknutím zvětšíte„Přitom to ze začátku vypadalo jako skvělý nápad,“ říkám výrazně pesimistickým tónem. Vše se má ale změnit.
Do stanu přicházejí filmoví nadšenci, které výzvami před mikrofon nalákal (a probudil) moderátor Michal. Ten je členem týmu z Fakulty mediálních komunikací Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně.
Do tajů náhrady originálních hlasů uvádí přítomné odborník na dabing Pavel Hruda.
„Dříve herci dabingu vytvořili speciální charakter. Příkladem byl František Filipovský, dabér Louise de Funèse. Ten postavou žil. Nyní se často dabuje příliš rychle, stále se spěchá,“ přibližuje Pavel Hruda s dodatkem, že jsme na tom stále lépe než Poláci, kteří používají simultánní dabing, kdy jeden herec namluví všechny postavy, a to i ženské.
Dost bylo výuky, jdeme k praxi. Vlastně ještě nás čeká test filmových znalostí. Mám štěstí, že je jméno filmu a jméno režiséra pouze za 1, respektive 3 body, a rok vytvoření filmu za 5 bodů.
V kvízu díky dobré paměti na čísla těsně triumfuji. Kromě sebevědomí před blížící se dabingovou premiérou získávám i tričko Univerzity Tomáše Bati.
„Zkus si ho někdy vzít do školy. Uvidíme, co na to spolužáci,“ naráží Pavel Jakeš na fakt, že jsem studentem Masarykovy univerzity.
Objevujeme dabing i povznášení
Do zkoušení dabingu se nikdo moc nehrne. Nervozitu protrhne mladý pár, který předvede profesionální výkon a předběžně si zajišťuje odměnu pro vítěze – Baťovy cvičky.
„Já si vás snad najmu,“ glosuje další filmový odborník ze Zlína Matěj Nemrava.
Po hvězdném představení se do boje pouštím já, parťáka mi dělá Tomáš z Březolup.
„Tento týden mám odpolední, takže jsem si vybíral něco z dopoledního programu. A škola dabingu mě zaujala,“ prozrazuje Tomáš.
Osud nám vybírá Spalovače mrtvol, což je v takovém dusnu a horku morbidní.
„Musíš se povznést jako obláček,“ instruuje mě Matěj Nemrava, jehož hláška neunikne pozornosti mikrofonem vybaveného moderátora Michala.
Mým úkolem je zachytit moment, kdy se Rudolf Hrušínský mění z člověka na Buddhu. To s malými nedostatky plním.
Za odměnu nám štáb přidává improvizovanou část. Štěkat a kvokat jako předchozí dvojice naštěstí nemusíme.
Publikum nás odměňuje potleskem a já si uvědomuji, že všechny obavy, které mě kolem desáté hodiny znervózňovaly, jsou pryč. Teď už to jen napsat tak, aby to mělo hlavu a patu.
66
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
