V celostátním měřítku pak obsadilo devatenáctou příčku. Ze 190 žáků maturitních ročníků u zkoušky uspělo 189. „Je to společný výsledek práce kantorů i přístupu studentů,“ říkají ředitel školy Zdeněk Botek a jeho zástupkyně Jana Buršová.

Je takové umístění překvapením, nebo se na předních krajských příčkách držíte dlouhodobě?
Jana Buršová: Ještě v dobách, kdy se o státní maturitě jenom mluvilo, jsme vstoupili do projektu Sonda maturant, ve kterém byli testováni studenti čtvrtých ročníků. Naše škola se tehdy ze sto padesáti škol umístila na pěkném dvanáctém místě. Dále se pravidelně zúčastňujeme testování kvart. Tam bývají naše výsledky pravidelně o několik procent lepší než u ostatních. Opakovaně jsme se zúčastnili testování PISA organizované OECD v několika desítkách států. V matematické gramotnosti jsme se v republice umístili na prvním, ve čtenářské na čtvrtém místě.

Jaký jiný význam kromě hřejivého pocitu má to, že jste nejlepší střední školou v kraji?
Zdeněk Botek: V současnosti je z hlediska demografického vývoje zřejmé, že pokud nechceme mít ve školách liduprázdno, musí jich asi třetina zaniknout. A které z nich mají oprávnění k přežití? O tom se už dnes legitimně diskutuje. My jsme dosáhli výborných výsledků při počtu 190 maturantů. Tolik jich neměl skoro nikdo. Je pochopitelné, že školám o 40 maturantech se pracuje úplně jinak, ale my jsme dokázali, že jsme schopni kvalitně fungovat i s tak velkým počtem studentů.
Buršová: Hodně se mluví o zrušení osmiletých gymnázií. U nás tito studenti excelovali a prokázali, že označení „student“ si právem zaslouží. V obou těchto třídách bylo po 18 vyznamenáních, v jedné dokonce 11 samých jedniček. A to všechno při maturitě, jejíž charakter nikdo dopředu úplně neznal. Pracovat s mládeží od jejího útlého věku tedy rozhodně za to stojí.

Chápete to jako dobrý výsledek práce kantorů, nebo projev talentu přijatých žáků?
Buršová: To patří k sobě. Kdybychom neměli kvalitní děti, nedopadlo by to dobře. Kdyby ale neměly odpovídající pedagogické vedení, tak by k takovým výsledkům nedošly.

Říká se přece, že úroveň studentů obecně klesá. Na hradišťském gymnáziu to ale asi neplatí.
Maturita to rozhodně neukázala.

Pane řediteli, jaké zásadní změny jste za svého působení na škole provedl? Kam se ji snažíte vést?
Botek: Přišel jsem sem s tím, že chci spolupracovat se školou, která již dobře funguje. Žádné velké změny jsem tedy provádět nemusel. Učí zde spousta kvalitních mladých kantorů, kteří umí studentům podat látku, jak je potřeba. Matematice zase vládnou klasikové, na nichž se dá stavět. Na gymnáziu se prostě pracuje, a to nejvíc, jak se jen dá. Vlastně se divím, že jsme v republice skončili až devatenáctí (naoko vážně). Naše sebevědomí, ale zároveň i pokora, se kterou přistupujeme k pedagogické činnosti, nás vede k co nejlepší práci a výsledkům.

Kterým vyučovacím metodám se tady dává přednost? Dnes kritizovanému memorování dat, nebo znovu moderní Komenského škole hrou?
Botek: Já bych to charakterizoval slovy vyučujícího Jana Duška – sdělit minimum znalostí, které jsou nutné jako základna, a zbytek společně se studenty hledat. Vybudovat si vědomostní základnu je ale nutné, protože právě ta umožňuje další odvozování. Ale není vším. Pokračováním pak je schopnost natrénovanými postupy, vlastním úsudkem a vyhledáním dalších podkladů, vytvořit nějaký projekt, činnost.

Nejlepší škola v kraji určitě produkuje také nejlepší studenty…
Botek: Petr Kolařík v tercii vyhrál celostátní kolo zeměpisné olympiády v konkurenci o rok starších účastníků. V kvartě byl první také, v kvintě a sextě se umístil do třetího místa a byl členem českého olympijského družstva.
Buršová: Letos se dařilo účastnici olympiády v latině Nele Knotkové, nesmíme ale zapomenout ani na naše výborné volejbalistky nebo atlety.
Botek: Pokud zabrousíme ještě trochu do historie, tak nejslavnějším jménem je zřejmě Marek Blahuš. Ten získal cenu Akademie věd České republiky za nejlepší studentskou práci.

Najdete při vašem sebevědomí alespoň jednu slabinu gymnázia? Co se zde ještě dá zlepšit?
Botek: Zlepšit se dá ve všechno. Učitelé mohou být ještě kvalitnější, děcka ještě snaživější. A my na tom pracujeme.