„Obnovování domů jsme prováděli na etapy, navíc jsme spolupracovali s památkáři, kteří určovali, co může být vyměněno a co musí zůstat původní," prozradil syn majitelů Petr Janíček s tím, že na každý rok byla naplánována jedna rekonstrukční etapa, kterou financovala rodina z vlastních zdrojů i z prostředků Ministerstva kultury v rámci Podpory obnovy kulturních památek prostřednictvím obcí s rozšířenou působností. Nejstarší budovou je stodola z dubového dřeva, která pochází z první poloviny 19. století. Petr Janíček popsal, že na této budově bylo potřeba vyměnit střešní tašky za původní došky, v části střechy poté nechali majitelé vyměnit došky za šindele, protože do budovy zatékalo. „Tou zkušeností, faktem, že do stodoly teklo, jsme zjistili, že došky nemohou pokrývat celou střechu," vysvětlil Petr Janíček.

Ve stodole se nachází mlátička, která je poháněna funkčním žentourem umístěným venku za stodolou, budova je zčásti podsklepena. Stodola sloužila zejména k uskladnění sklizeného a vymláceného obilí.

V nejzazší části zahrady postavili majitelé repliku původní sušírny ovoce na základě výpovědí pamětníků. Sušírna sestává z velké pece a lehkých dřevěných rámů lések, na které se sype ovoce k vysušení. „Do pece se vejdou i metrová polena, nejprve je však třeba zatopit měkkým dřevem, potom přidat například dřevo dubové," informoval syn majitelky usedlosti a dodal, že horký vzduch v sušírně cirkuluje zespoda nahoru skrz jednotlivé lésky a poté vychází komínem ven.

K hospodářské usedlosti patří také výminek z počátku 20. století, který byl až do jeho konce trvale obydlen. Ve spodním patře výminku se nacházejí dvě obytné místnosti, podkroví sloužilo zejména jako sýpka. Nejnovější hospodářskou budovou Trchalíkovy usedlosti je vozovna z počátku 20. století, která sloužila k uskladnění velké zemědělské techniky. Z původních budov se nedochovala budova hospodáře, která byla nahrazena novostavbou ze 70. let, chybí také chlévy, které lemovaly dvůr po bocích.

Trchalíkovu usedlost vlastní rodina Petra Janíčka už přes 300 let. „Ne vždy se stavení dědilo po meči, někdy přecházelo na potomky po přeslici," zmínil syn majitelky zajímavost s tím, že se dochovaly hospodářské knihy jejich předků, které obsahují záznamy o tom, kdo u nich jak pracoval a jak se s ním za jeho práci vyrovnali. Předkové rodiny Janičkových neměli vždy snadný život, například pradědeček Jan Trchalík odjel na 33 let za prací do Ameriky, vydělat dostatek peněz, aby rodina o stavení nepřišla. „S prababičkou si psali dopisy, korespondenci máme uschovanou," vyložil Janíček s tím, že jeho dědeček začal poznávat svého otce až ve svých 33 letech. V záznamech předchozích obyvatel usedlosti se objevují i zmínky o průchodu osvoboditelské armády, které museli půjčit dva koně i s vozkou. Za bezmála dvousetletou historii zůstaly budovy podle Janíčka stejné, nutné bylo jen odstranění socialistických oprav. Obnovený komplex slavnostně otevřeli 5. září.

Autor: Lucie Martináková