„Nesklidil jsem zatím ani střapec. Žádný burčák tudíž zatím nemám. Hrozny jsou zdravé a neplesniví, protože jsme je ošetřili postřikem proti plísni šedé. Vinobraní plánujeme dělat začátkem listopadu, podle toho jaké bude počasí,“ přiznává Zlechovan, jenž své první víno vyrobil ze svých hroznů v roce 1967.

Letošní rok považuje z pohledu vinohradnického za mimořádný, protože míra cukernatosti bourá veškeré dosavadní rekordy.

„Měření cukru refraktometrem jsem provedl orientačně, ale například u odrůdy Müller Thurgau jsem naměřil 23,8 gramů cukru na litr, čili očekávám, že tuto odrůdu budu sklízet minimálně v přívlastku výběr z bobulí. Tedy pokud to počasí dovolí,“ poznamenává František Jakubík.

V roce 1975 sklízel podle svých slov Müller Thurgau 3. listopadu a dosáhl přívlastku výběr z cibéb.

„Ovšem tak vysoké cukernatosti, jako letos v této době za více než padesát let nepamatuji. Letošní úrodou chci obohatit svůj archiv přísunem vzorků k dlouhodobému uskladnění,“ říká František Jakubík.

A co říká na nízký obsah kyselin v hroznech?

„Mám ve svém archivu vína, která mají jen kolem pěti gramů kyselinky na litr. Jsou dlouhodobě archivovaná a přitom jsou skvělá a malé množství kyselinek je nijak nepoškozuje. Ta moje letošní budou mít kyselinky určitě méně než pět gramů na litr. Já je ale dokážu uchovat pro dalekou budoucnost. Doposud ve svém velkém archivu vín mám i ta z panenské úrody roku 1967,“ vysvětluje vinařský odborník.

Vinnou révu pěstuje František Jakubík spolu se syny Tomášem a Radimem na rozloze 12 arů. Na jihozápadním svahu za svým domem na pomezí katastrů Zlechov a Tupesy jim 16 odrůd zraje na zhruba tisícovce keřů. Nechybí mezi nimi například Muškát moravský, Ryzlink rýnský, Chardonay. Müller Thurgau, Frankovka, či Rulandské modré.

„Za největší úspěch ve svém vinařství během půlstoletí, co vína dělám, považuji ten z roku 2002. Tehdy jsem se účastnil světové dražby vín ve veletržním paláci na výstavišti v Praze, kde byly zastoupeny všechny státy, kde se vinná réva pěstuje. Šampionem se tam stala sedmička mého Tramínu červeného z roku 1979, kterou tam vydražili za nejvyšší cenu - 20 tisíc korun. Ty peníze jsem tehdy věnoval na onkologii,“ vzpomíná František Jakubík.