Táborníček Deníku: Táborové hry s oběšenci mohou děti vyděsit, říká psycholog

Od kolika let je dítě psychicky zralé a samostatné natolik, aby mohlo vyjet na tábor?

To je individuální. Tábory se většinou připravují pro děti od šesti až sedmi let, které už nastoupily do školy. Mnohé táborové aktivity totiž vyžadují samostatnost, schopnost čtení textu a zvládnutí činností, které předškoláci ještě nedokážou.

Věk ale nemusí být hlavní podmínkou výjezdu na tábor. Záleží i na běžném fungování dítěte a na tom, jak je sociálně rozvinuté. Pokud je zvyklé, že za něj rodič mnoho věcí dělá, očekává potom stejný přístup i od vedoucích na táboře. Může se kvůli tomu setkat s nepochopením a prožívat tábor negativně. Zatímco některé šestileté děti jsou vedené k samostatnosti, jiné desetileté jsou naopak odkázané na své rodiče.

V čem konkrétně má být dítě naprosto samostatné, aby pro něj tábor nepředstavoval problém?

Mělo by být zvyklé na odloučení od rodičů. Nemělo by se stát, že dítě jede poprvé na tábor a nikdy předtím nebylo pryč od rodičů déle než sedm či deset dnů.V dnešní době je možné navyknout dítě na tábor pozvolna. Je dobré začít příměstským táborem, aby si dítě zvyklo na kolektiv a denní odloučení. Ráno se s rodiči rozloučí a zase se s nimi vidí odpoledne. Pro rodiče s předškoláky se také pořádají různé pobytové akce. Když se dítě naučí, že je dobré být v cizím prostředí s rodiči poblíž, je pro něj jednodušší přejít do běžného táborového režimu. Dítě by také mělo být samostatné v denní hygieně a oblékání.

Co když nejmenší děti na táboře denně brečí a jsou nešťastné?

Stesk je v prvních dnech běžná záležitost, rodič by proto neměl panikařit, ale naopak zachovat klid. Pokud potomek píše dopisy domů, rodič by na ně měl reagovat a podpořit ho. Pravidelně s ním udržovat dopisový kontakt, domluvit se s více členy rodiny, aby mu také psali. Pokud se rodič potřebuje uklidnit, je dobré se spojit s vedoucím oddílu a informovat se, jak jeho dítě pobyt prožívá. Stesk může být často čistě subjektivní, ani nemusí být patrný v denním projevu dítěte. Důležité je postupovat preventivně, aby byly reakce potomka méně intenzivní.

Jak tedy mohou rodiče své dítě na tábor připravit?

Tábor je dobré plánovat společně s dítětem. Nemá to být „hurá akce" rodiče, že dítěti zajistí dva či tři týdny na táboře, protože nedostane dovolenou. Rozhodnutí by naopak mělo vycházet ze vzájemných potřeb obou stran.

Jde o to, ukázat dítěti webové stránky různých táborů, aby se podílelo na výběru. Pak také na tábor společně nakoupit vybavení, vybrat třeba talisman, který si dítě vezme s sebou. U mladších dětí se vyplácí domluvit nějaký rituál, například vždy před spaním si mohou s mámou a tátou poslat na dálku pusu či pozdrav přes plyšáka.

Nebo může rodič na stejný tábor vyslat sourozence…

Je otázka, jestli spolu sourozenci chtějí na tábor jet. Někdy si od sebe potřebují odpočinout. Pokud je ale jejich vzájemný vztah v pořádku, možné to je. Mohou být v jiném oddíle a potkávat se třeba až večer. Nejlepší je ale situace, když s dítětem jede kamarád.

Kde je míra spolurozhodování dítěte o prázdninovém programu? Co když na tábor vůbec nechce?

Pokud bude dítě i přes fázi společného plánování odmítat jet, neměli bychom ho nutit. Samozřejmě záleží na programu a zkušenostech vedoucího, i tak je to ale vabank. Na druhou stranu je důležitý i přístup rodiče. Když si není jistý, jestli vůbec chce potomka na tábor pustit, dítě pochybnosti a úzkost vycítí a nechce se mu pryč. Nebo z úst rodičů slyší kritiku vedoucích, programu. Když pak začne na táboře mluvit stejně, je to problém. Přece jen bych respektoval, když dítě tuto formu trávení volného času nepřijímá.

Pak bychom mu měli nabídnout alternativu?

Ano, třeba příměstský tábor. Obecně ale není dobré podlehnout přání dítěte, lepší je nabízet možnosti volby. Dítě by mělo také vědět, že s ním rodič nemůže být doma.

V dnešní době se děti neobejdou bez chytrých telefonů, tabletů a jiných technických vymožeností. Co když si dítě chce vzít přístroj s sebou na tábor?

Myslím si, že na letní tábory takové věci nepatří a měly by zůstat doma. Už jen kvůli riziku, že by se mohly zničit či ztratit a není v silách organizátorů vše ohlídat. Letní tábor se zabývá trávením volného času a vztahy mezi lidmi. Telefony oproti tomu odpoutávají pozornost a snižují motivaci ke konkrétním aktivitám, což komplikuje práci táborovým vedoucím. Používání telefonů nakonec zakazuje i mnoho škol. Technika by neměla být prostředkem k trávení volného času, ale pouze k získávání informací a usnadnění komunikace. Po dobu tábora mohou být děti v kontaktu s blízkými pomocí dopisů a pohledů.

Jak ale dítěti vysvětlit, že jeho telefon zůstane doma, když je s přístrojem srostlé od relativně nízkého věku?

Otázkou je, jak se k technickým vymoženostem přistupuje v rodině. Pro jejich užívání by měla být doma obecně nastavená pravidla. To stejné ať platí i při prázdninovém pobytu. Jestliže má dítě běžně k telefonu neomezený přístup, bude pro rodiče obtížné vysvětlit mu těsně před odjezdem na tábor novou situaci. Spíš je důležité uvědomit si už jako rodič předškoláka, zdali je nutné zabavit potomka telefonem či počítačem. Přístroje sice dítě zabaví, ale pro jeho rozvoj existuje mnoho jiných aktivit internet a knižní trh je jich plný.

S tím asi dospívající souhlasit nebudou. V jejich věku je tlak skupiny výrazný, takže půjdou i přes případný zákaz…

Rodičům ulehčí situaci, když budou mít v ruce pravidla užívání techniky na táboře. To už je ale diskuze pro pořadatele.

Jak pravidelný kontakt mají mít rodiče se svými táborníky?

Je dobře, když rodič ví, že dítě pobyt zvládá. Tehdy mu stačí jednou za týden napsat potomkovi dopis. U dětí s první tábornickou zkušeností bych vnímal dopis obden jako optimální. Rodič by také měl mít možnost přijet se za dítětem podívat, to by mělo být jedno z kritérií při hledání tábora. Organizátoři tím ukazují, že nemají co skrývat a jsou ochotní ukázat rodičům chod tábora i činnost dětí. V půlce pobytu samozřejmě mám na mysli pobyty delší než týden by se tábor mohl otevřít návštěvám. Ideální je rozdělit návštěvu na organizovanou část, kdy mají vedoucí možnost zodpovědět otázky rodičů, případně jim s dětmi předvést připravený program, a volnou část pro komunikaci rodiny s dítětem.

Mnoho dětí má speciální požadavky na jídlo, třeba zelenina jim nechutná a sladkosti by jedly celý den. Dá se na táborovou stravu doma připravit, nebo se s ní musí dítě poprat samo na místě?

Opět se dostáváme ke společnému plánování pobytu. Na táboře se vaří jídlo pro všechny a všichni jedí spolu, dítě tedy musí být schopno přizpůsobit se. Vedoucí by měli od rodičů vědět dopředu o problematických jídlech, nenutit mu je a naopak ho nechat, ať se se situací vypořádá. Když dítěti něco nechutná, jeden den bez oběda či večeře vydrží. Pokud ovšem rodič ví, že se potomek vůbec nedokáže přizpůsobit, většinu jídel nejí, nebo neumí jíst v cizím prostředí, neměl by jej na tábor posílat. Pořadatelé totiž mohou těžko nechat táborníka čtrnáct dnů hladovět.

Jaké kapesné by měly děti na tábor dostat?

Přiměřené. Rodiče by si měli uvědomit, že tam jedou děti z různých sociálních skupin. Dávat přemrštěné kapesné třeba tisíc korun, protože na to mám může být ve vztahu k druhým dětem nefér. Optimální je polovina částky, kterou dítě dostává na měsíc. Tři sta korun by mělo stačit.

Na každém táboře se odehraje alespoň jedna noční hra. Jsou takzvané stezky odvahy nevinnou zábavou, nebo mohou být pro děti traumatizující?

Noční hry s nepřiměřeným strašením pomocí oběšenců můžou být problém. Vedoucí oddílů by si měli uvědomit, že nevědí nic o tom, čím si dítě prošlo či prochází v běžném životě. Po dobu trvání tábora by tak měli vnímat reakce dětí na stres, zátěž, frustraci. Sami rodiče by měli vedoucím ještě před táborem sdělit, že má dítě například z něčeho strach či hrůzu. Noční hra je dobrodružství s atmosférou jinakosti. V takovém případě jde o odvahu překonat sám sebe, aniž by mě někdo vylekal. Proto ani nemusím děti nutit jít na stezku odvahy samotné, ale klidně po dvojicích či trojicích.

V každém dětském kolektivu se rodiče nejvíce obávají šikany. Jak zajistit, aby bylo dítě na táboře v bezpečí?

Důležité je mluvit o tom ještě dlouho před táborem. Dítě musí vědět, že pokud mu bude někdo ubližovat, musí si promluvit s nějakým dospělým, s vedoucím, se svým rodičem. Pokud se otcové či matky od svého dítěte dozvědí o šikaně, neměli by situaci zlehčovat, ani panikařit a hned sjednávat na táboře pořádek. Je dobré spojit se s vedoucími a dát jim příležitost začít vše řešit.

Druhým strašákem rodičů může být sexuální obtěžování dětí ze strany vedoucích…

Dítě opět musí ještě před pobytem vědět, jaké dotyky jsou v pořádku a jaké už překračují míru intimity, a že se nesmí bát o tom mluvit. Strach z obtěžování na dětských táborech je do jisté míry přemrštěný. Jedná se o krátkodobé pobyty, na kterých by vedoucí s případnými sklony k obtěžování ani nestihl navázat s dítětem kontakt. Problém by mohl nastat na táborech, kam děti jezdí pravidelně a kde jsou vždy stejní vedoucí, tam už se vytváří vztah.

Některé děti jezdí i na víc táborů za léto. Jsou tři čtrnáctidenní pobyty hodně?

Tábory patří na seznam oblíbených letních aktivit pro děti. Z mé zkušenosti rodiny volí tábory spíše krátkodobé, třeba sedmidenní, a příměstské. Podle mě ovšem není dobře, pokud děti tráví čas od začátku do konce prázdnin na různých táborech. Děti mají mít možnost trávit čas také doma s rodinou. Lze proto volit kombinaci delších pobytových a krátkodobých příměstských táborů, kdy může být odpoledne doma s rodiči.

Jaký mají letní tábory význam pro dětskou psychiku?

Dětské tábory jsou výjimečné tím, že rozvíjejí osobnost dítěte, dávají mu možnost spolupracovat a komunikovat s ostatními, učit se toleranci, nacvičit si nové sociální dovednosti, zkusit si být někde sám, bez blízkých.

Čím jsou důležité pro rodiče?

Pro rodiče je důležité přesvědčit se, že si mohou dovolit pustit potomka z dohledu a že ho tak vlastně připravují na budoucnost. Zásadní je i osobnost vedoucích, kteří mohou dětem ukázat nový přístup a náhled na život. Někdy se například můžeme jako rodiče dostat do svízelných situací, kdy nejsme schopni uspokojovat některé potřeby dítěte. Na táboře si dítě může tento nedostatek do určité míry kompenzovat a díky vedoucím a vrstevníkům má možnost na spoustu věcí pohlížet z jiné perspektivy.

Jak rodiče poznají dobrý tábor, kde se o dítě postarají?

Při výběru tábora bychom se měli zaměřit na renomé pořadatelů a dávat přednost organizacím, které se dětem a jejich volnému času věnují dlouhodobě. Informace o organizaci by měly být průhledné. Program tábora by měl být k dispozici v dostatečném předstihu, což dá rodičům signál, že se jedná o dobře připravenou akci. Důležité je i složení týmu vedoucích, jejich vzdělání a zkušenosti. Rodiče jistě ocení možnost setkat se s vedoucími osobně, udělat si o nich obrázek a předat jim informace o dítěti. V případě pochybností jim rozhovor může dát představu o tom, jak by si vedoucí poradili v určitých situacích. Podle toho se pak mohou rozhodnout, jestli dítě na tábor pustí.

Autor: Barbora Božková