Na položené otázky, týkající se všeho, čím Stupava žije, neměl problém odpovídat upřímně a bez okolků. Prozradil, že na Stupavě je jako rodilý Hradišťan od roku 2003 „naplaveninou“ a od roku 2018 ve funkci neuvolněného starosty.

„Vyrůstal jsem v tomto kraji a mám ho nesmírně rád. Již jako kluci jsme procárali celé nádherné Chřiby a od té doby je nepřestávám procházet a znovu v nich nacházet nádherná místa se skoro nedotčenou přírodou,“ začíná svou zpověď Zdeněk Havlíček, absolvent Vinařské a ovocnářské školy ve Valticích, posléze Agronomické fakulty Vysoké školy zemědělské v Brně.

Kam vedly vaše kroky z vysoké školy?

Začínal jsem po jejím studiu jako agronom v JZD Babice. Na tu moji začátečnickou dobu velmi rád vzpomínám. Zde mi praxe a doba hodně dala. Setkával a pracoval jsem zde s vynikajícími lidmi.

Když jste pak byl předsedou zemědělského družstva Boršice, napadlo vás někdy, že byste mohl starostovat na Stupavě, v níž nyní žijete? Přišla ta funkce ve správný čas?

Byť jsem vždy miloval Chřiby, jezdil jsem do nich, později je velmi dobře poznal jak v práci, tak i třeba přes myslivost, nikdy mě ani ve snu tou dobou nenapadlo, že bych žil na Stupavě, natož zde starostoval. Stupavu jsem vždy vnímal jako malou horskou dědinu. Pamatuji si zde třeba i svoji první a také poslední návštěvu „kinokavárny“ v místní, dnes již nestojící hospodě, která byla vedle někdejší základní školy, dnešního kulturáku. Do funkce starosty jsem se nikdy necpal. Došlo k tomu víceméně náhodně a ani jsem nikdy nepřemýšlel, zda přišla v nějaký správný čas. Prostě přišla, je zde. Já tu funkci přijal a je tedy mojí povinností se starat, jak nejlépe dovedu, poctivě, bez ohledu na čas v ní strávený a problémy, které sebou přináší.

Světoběžník, ale pořád stupavský patriot Jindřich Kovář.
Procestoval šedesát zemí světa, ale stále je patriotem Stupavy

Co všechno se vám na Stupavě podařilo loni realizovat?

Já myslím, že lidé na Stupavě udělali dost dobré práce. Jsme malou vesnicí a ty to nemají s penězi lehké. Ale daří se nám postupně, ale dobře spravovat věci, které udělali pro obec naši předchůdci a to mne na tom těší.

Z čeho máte v poslední době na Stupavě radost?

Jsme malebnou, na nic si nehrající, poklidnou dědinou v lůně Chřibů. Myslím si, že lidé si tu žijí svým klidným životem a mají to tu tak rádi. Mají zde svůj relativní klid, pokoj bez zbytečného shonu velkých měst a neměnili by. Radost mají právě ze svého klidného venkovského života, který přijali za svůj tím, že žijí na dědině uprostřed nádherné přírody. Proto se sem rádi vrací na víkendy i mnoho těch, co se rozhodli pracovat ve velkých městech. A jsme tak šťastni.

S jakými problémy se v obci potýkáte?

Musel byste se zeptat lidí na Stupavě. Nemáme na velké investice typu společná čistírna odpadních vod, kanalizace, vodovod či sběrný dvůr. Neznervózňujeme a neblázníme se z toho, že nemáme třeba plyn. Děláme to, na co nám stačí náš skromný rozpočet. Pro někoho se to může zdát být málo ambiciózní, ale my si zde nepřejeme mít malou obec zatíženou velkým dluhem.

Na návštěvě ve Stupavě. Sklářská expozice
Sklářská expozice ve Stupavě připomíná zaniklé chřibské řemeslo

Jaké vztahy panují mezi zastupiteli obce?

Myslím si, že je to tak, jak zhruba všude, akorát v malém. Po volbách byly dva výraznější tábory, pak se vše zklidnilo. Samozřejmě, že je více pohledů na různé věci, ten by chtěl raději udělat to a ten zase ono. Asi nejdůležitější je však skutečnost, že se nacházejí řešení a obě strany se dokážou shodnout na nejdůležitějším. A tak to asi má i být.

S jakým rozpočtem hospodařila obec vloni, s jakým to bude letos?

Náš rozpočet je v letech stabilní a pohybuje se okolo tří milionů korun. Obec dlouhodobě hospodaří s vyrovnaným rozpočtem a má vytvořenou dostatečnou finanční rezervu pro úměrnou mimořádnou událost, která, musím to zaklepat, se nám snad vyhne. Umíme být již léta skromní a šetrní. Jsme třeba jednou z mála obcí, kde se v 11 hodin večer zhasnou pouliční světla a o půl páté ráno se zase rozsvítí.