Přijeli do něj v rámci dobrovolnického projektu s názvem Archaeological adventure proto, že se jim zamlouvala myšlenka letní brigády na čerstvém vzduchu, ale také poznávat novou zemi a navázat v ní přátelství s mladými lidmi.

„Workcamp na Modré byl pro mě dobrou příležitostí, jak strávit část prázdnin při práci pod širým nebem. Ve skanzenu jsem se při zajímavé práci naučila nechovat se individualisticky, ale žít v kolektivu mladých lidí z různých zemí,“ svěřila se kanadská vysokoškolačka Célest Michaud.

K těm, kteří se rozhodli přijet brigádničit do archeoskanzenu, a relativně tak levně procestovat část Evropy, patřil Jori Dubrovin z Finska, který ve své zemi postgraduálně studuje fakultu informačních technologií. „Ve skanzenu jsem stavěl nový plot. Ten tu kdysi měli v opevněném hradišti staří Slované. Musím pochválit mladé lidi z Modré, že nás mezi sebe přijali jako spoluobčany. Velmi aktivní byly obě Češky, vedoucí workcampu, které neustále vymýšlely zajímavý program. Na nudu tu nebyl čas,“ přiznal finský student. Souhlasně mu přikyvovala třiadvacetiletá Korejka Tomi Choi a Kanaďanka Maya Michel.

„Ve velkomoravském opevněném sídlišti odvedli dobrovolníci kus poctivé práce. Vymazávat spáry jílem mezi kládami v budované replice Metodějovy arcibiskupské školy písemnictví, nebo budovat oplocení hradiska, bylo pro ně hodně náročné,“ okomentoval aktivity mladých brigádníků správce archeoskanzenu Lubomír Sláma. Nepokrytě dal najevo, že třináctičlenná parta studentů z celého světa, která se tu letos při brigádničení i zábavě sešla, byla nejlepší za posledních pět let. „Za odvedenou práci poskytla obec studentům ubytování a stravu. Kromě toho mohli navštívit jízdu králů v Hluku, velehradské Dny lidí dobré vůle, ochutnat v jednom sklípku na Modré víno, nebo si vyrazit na cyklovýlet,“ poodhalil Sláma zákulisí volného času mladých brigádníků.

Jazyková bariéra nebyla podle českých vedoucích, Ireny Varaďové a Evy Rejmanové, žádnou překážkou. Angličtina zněla při práci i po ní od rána do večera. Byla pro všechny dobrou školou. „Jsem ráda, že se nám workcamp povedl. Od žádného z účastníků jsem neslyšela, že by se mu tady nelíbilo. Jsem prostě nadšená. Vyzkoušela jsem si vést skupinu mladých lidí, pro niž jsme musely s kolegyní vymýšlet program, ale také nést za ni zodpovědnost,“ svěřila se Eva Rejmanová. Ačkoliv ona ani Irena Varaďová neměly na sebe moc času, zatímco zahraniční brigádníci si ho užívali, příští rok by chtěly jet opět na workcamp jako vedoucí.

A je nám docela jedno, jestli to bude na Modrou nebo někde jinde,“ řekly s nadšením Eva s Irenou.