„Byl to pro mě hluboký zážitek a zapůsobilo to na mě víc, než jsem čekala. Při pohledu na všechna ta místa se mi draly slzy do očí. Je strašné, co může udělat jeden člověk druhému, jak silná může být jeho nenávist,“ popsala svoje pocity studentka Denisa Malinová.

Organizátorka výletu, učitelka dějepisu Miroslava Poláková silné prožitky svých žáků potvrdila. Spolu s nimi se zúčastnila dvou pietních aktů, při kterých položili květiny, zazpívali českou hymnu a zapálili svíčky v bloku číslo 11.

„Přesně věděli, proč a kvůli čemu tu hymnu zpívají, proč tam stojí a zapalují svíčky. Myslím, že je to pro ně vzpomínka na celý život. Věděli, že to bylo velké utrpení a že má smysl tyto věci neustále připomínat. Každý člověk dnešní Evropy by měl něco takového vidět, aby se zabránilo jakýmkoliv mylným představám o nacismu. Je nesmírně důležité, aby to právě tato mladá generace věděla,“ myslí si Poláková.

Studenti po návštěvě koncentračního táboru nemohou pochopit, že se v dnešní době najde někdo takový, kdo je schopný holocaust popírat.

„Popírat holocaust může snad jen někdo, kdo vůbec netuší, o co se jedná, nebo je úplně mimo,“ sdělil další z žáků Lukáš Oswald. Žákyně třetího ročníku Klára Holásková s ním souhlasí, důkazy jsou podle ní naprosto nezlomné.

„Každému, kdo o tom pochybuje, doporučuji Osvětim navštívit. Je smutné, že se tato část naší historie stala a je jen na nás, abychom na to nikdy nezapomněli,“ přála by si Holásková.

Podle ředitele Státního okresního archivu v Uherském Hradišti a historika Jiřího Čoupka je možná chyba v tom, že pamětníci těchto událostí už většinou nežijí a své zážitky nemohou předat dál.

„Mladí dnes neznají konkrétní příběhy, nemají zkušenosti, které by jim mohly předat vlastní rodiny. Chybí jim vyprávění rodičů nebo prarodičů z období druhé světové války. Stejná věc se už dnes začíná týkat i událostí z 50. let. Bohužel, tradice nenásilného ústního předávání historických informací je nějakým způsobem přetržena,“ říká Čoupek.

Proto podporuje názorné ukázky moderních dějin, mezi něž může patřit například osobní návštěva Osvětimi.

PETR KNEPR