Na patnáctikilometrovou trať vyrazili účastníci tradičního Pochodu za Pavlem úderem deváté hodiny od hasičské zbrojnice. Ozdobeni dřevěnými medailemi na krku a kartičkou v rukou s fotografií Pavla Vávry a emblémem Zimního putování po blízkých Chřibech, zamířili nejprve po cyklostezce sv. Jana Pavla na velehradský hřbitov, aby u hrobu Pavla Vávry vzdali hold zesnulému hasiči a kamarádovi.
Při pietním aktu na hřbitově si účastníci Zimního putování po blízkých Chřibech připomenuli, že někdejší velitel tupeského hasičského sboru se významně zapsal do jeho historie sboru, která se začala psát před více než sto třiceti lety.
„V srdcích všech tupeských hasičů i turistů je Pavel stále, a my na něj nezapomeneme. Byl to bezvadný člověk, kamarád i velitel. Chodíval se do přírody Chřibů takzvaně nabít, protože ji měl rád a dvakrát ročně byl organizátorem výšlapů do lesů v Chřibech,“ sdílel své pocity nad hrobem Pavla Vávry současný starosta tupeských hasičů Pavel Churý.
Vzpomenul, že za rok po Pavlově tragické smrti založili Tupeští hasiči Memoriál Pavla Vávry, na jehož prvním ročníku bylo patnáct hasičů, ale z roku na rok jich a přibývalo. Jednou jich putovalo za Pavlem na sto padesát, čtyřikrát 130. Jedním ze zakladatelů Memoriálu Pavla Vávry aneb Zimního putování po blízkých Chřibech byl Josef Králík, velmi blízký kamarád a spolužák Pavla Vávry.
„Když v roce 1994 Pavel tragicky zahynul, byl to právě Josef Králík, narozený v roce 1956, který ho nahradil ve funkci velitele Sboru dobrovolných hasičů (SDH) Tupesy. Tuto funkci vykonával až do roku 2007,“ řekl starosta hasičů Pavel Churý.
Dodal, že dalším ze zakladatelů Memoriálu Pavla Vávry byl Josef Salinger, narozený v roce 1955, který byl dlouhá léta jednatelem SDH Tupesy, ale také velký kamarád a spolužák tragicky zahynulého hasiče. Josef Králík i Josef Salinger jsou stále velmi aktivní a nápomocní současnému výboru SDH Tupesy.
Na hrob Pavla Vávry položili hasiči kytici 30 karafiátových květů a zažehli plamínky svící. Memoriálu Pavla Vávry se zúčastnil Denis Poulson s manželkou Radkou Churou a dětmi, Lýdií a Lukasem.
„S Denisem, jehož rodina pochází z Keni, ale on už je z Velké Británie, bydlíme v Brně a dnes jsme i s dětmi na návštěvě u mých rodičů, manželů Churých,“ svěřila se paní Radka.
Než opustili účastníci pochodu za Pavlem Vávrou velehradský hřbitov, zastavili se hrobu Kajky (Karly) Plevové, která tupeské hasiče náhle opustila na konci předloňského července ve věku 39 let.
„Kája, manželka zástupce starosty SDH Tupesy, vstoupila do našeho sboru v roce 2006. Na její hrob jsme položili kytici karafiátů, zapálili svíce a vzdali jí poctu,“ řekl Pavel Churý.
Po pietním aktu na velehradském hřbitově se vydali účastníci pochodu ke kempu za Velehradem na Komínek mezi Chabaněmi a Břestkem, kde si zapálili oheň, opekli špekáčky a ochutnali svařené víno.
