„S pomocí syna Iva a sedmiletého vnuka Štěpána, kteří se mnou šli do babičkovského klání, jsem titul Miss babička nakonec vybojovala, a dala jsem si tak hezký dárek k padesátinám. Ani coby studentka bych se nikdy na žádnou soutěž miss nepřihlásila. Ostatně, s mými sto padesáti dvěma centimetry by mě do ní ani nevzali,“ míní čtyřiapadesátiletá Hana Marášková, dnes první žena Topolné. Jako královna babiček dostala od pořadatelů společenský kostým, dlouhou sukni a halenku, ale boty velikosti 35 na ni neměli.

Na otázku, zda se po soutěži nebála modrého jablka závisti, odpovídá: „Já si ho nepřipouštěla. Sama závidět nedokážu – všechno v životě jsem dosáhla vlastní pílí. Ostatním přeji to, čeho dosáhli oni. Závistivých lidí je mi spíš líto. Potěšilo mě ale, že spoluobčané, kteří se o mém úspěchu dozvěděli, měli radost, že jsem Topolnou dobře reprezentovala. Od zastupitelstva obce, jehož jsem byla už v té době členkou, jsem dostala kytku,“ vzpomíná Marášková.

Stala se členkou klubu Eurobabička, o jehož založení se zasloužila jedna z finalistek prvního ročníku babičkovského klání se svým manželem.

„Oni organizují setkání členek klubu, při němž si vyměňujeme zkušenosti, povídáme si o radostech a starostech, které nám život přináší. Na jedno setkání jsme si pozvaly herce Josefa Dvořáka, který jeden ročník soutěže Miss babička moderoval. Klub, jehož členkami se mohou stát i ženy, které se soutěže nezúčastnily, vydává časopis Eurobabička,“ vypráví někdejší královna babiček.

Její život se za čtyři roky od získání titulu radikálně změnil. „Oženil se mi syn, dočkala jsem se dalších vnuků-kluků a po volbách před rokem a půl jsem byla zvolena starostkou obce. Starostovská práce mě baví. Je zajímavá, ale i dost hektická. Mám doma andulku, které každé ráno při odchodu na radnici říkám, že dnes určitě přijdu z práce domů dřív. A večer, když přijdu, tak jí řeknu: Promiň, zase jsem to nestihla. Už roky vedu kroužek s názvem Top Hop, což je zkratka pro topolské hopsání,“ říká starostka, která do zastupitelstva kandidovala za nezávislé.

Radost má z dobře fungující společenské komise při obecním úřadu, z dětského klubu Sluníčko, který začal fungovat letos v únoru, ale i z činnosti dříve narozených občanů, kteří se sdružují v Klubu „S“. „Za rok a půl ve funkci starostky jsem si vyslechla hlasy souhlasné i nesouhlasné. Byla bych ráda, aby se lidé i nadále nebáli své návrhy, připomínky či kritiku říct nahlas. Jen tak mohou být jejich problémy řešeny,“ uzavírá starostka.