Na starost měl třiačtyřicet hladových krků a k dispozici jen polní kuchyň pod přístřeškem, přesto tento způsob trávení dovolené považuje za skvělý relax. „Po prvním roce jsem zjistil, že si při tom bezvadně odpočinu. Je to sice celodenní zápřah od půl šesté ráno do desáté až jedenácté večerní. Ale starosta většinou moc fyzicky nepracuje, takže to je moc příjemná změna,“ pochvaluje si Pijáček.
Starosta – kuchař – nakonec získal i funkci zásobovače. „Byla to docela legrace. Vypadalo to tak, že jeden plný koš jsem tlačil před sebou a druhý táhl za sebou, zkrátka opravdu velký nákup. Když to neumíte, napočítat sto padesát rohlíků vám trvá i deset minut. Pokud ale přijdete na ten grif, stáhnete to třeba na sedm,“ směje se vlčnovský starosta.
Na své strávníky a jejich chutě a požadavky na kuchyň pěje samou chválu. „Hranolky a podobně děti nevyžadovaly. Ale jinak jsme jim docela podstrojovali. Připravili jsme třeba hovězí gulášek, zapékané kuřecí maso s tvrdým sýrem, barevnou rýží a citronem,“ usmál se Pijáček.
Z deseti litrů mléka pak třeba také na třech pánvích smažili palačinky.
„Jednou jsme ale třeba zkusili obyčejné brambory na cibulce s mlékem a čekal jsem, že se to nesetká s velkým úspěchem. A bylo milým překvapením, že to dětem hrozně chutnalo. Všichni říkali, že doma takovou dobrotu ještě nikdy nejedli,“ popisuje chutě malých táborníků.
Také děti byly se svým kuchařem spokojeny, a tak se starosta chystá vaření ve velkém zopakovat i v dalších letech.
„Když jsem se děcek ptal, jestli chtějí, abych jim vařil i příští rok, sklidil jsem velký aplaus. To je na tom ta nejlepší odměna, když dětem chutná. A druhou je, že člověk má od rána do večera jen pozitivní odezvy, což se o mé práci starosty až tak úplně říct nedá,“ uzavírá s úsměvem Pijáček.
Petra Kučerová
