„Jsou to lidé, kteří druhým nepřejí úspěch a myslí si, že vypracovat takový projekt je jako uplácat tuto kuličku, a dosáhnout na evropské peníze jako vyhodit ji do vzduchu,“ hovořil tehdy. Bílé papírové klubko nakonec skončilo v koši.

Ke kritikům podoby oprav centra Vlčnova se hlásí především Josef Koníček, jenž spolu s příznivci od podzimu roku 2009 provozuje internetové stránky Rádio Ulambátar. Zkomolenina hlavního města Mongolska Ulánbátaru se do názvu nedostala náhodou. „Je to trochu recese, ale že se Vlčnovjanům říká Mongolové, to je známá věc, a my se za to nestydíme,“ tvrdí Koníček.

Nová náves je zbytečná investice, tvrdí Koníček

Podle něj obec projekt za patnáct milionů korun, z nichž však deset a půl milionu pokryly evropské dotační peníze, nepotřebuje. „V době krize, kdy ministr financí rozesílá do schránek složenky, kolik peněz každý dlužíme, je to zbytečná investice. Jako kdybychom si do domu s děravou střechou pořídili drahý bazén,“ srovnává.

Centrum obce až do loňského podzimu hyzdilo betonové prostranství sloužící především jako stání linkových autobusů. Místo něj se nyní Vlčnovjané procházejí kolem návsi s parkovacími místy pro osobní automobily, kruhovou lavičkou na posezení a textovým symbolem odkazujícím na folklorní jízdu králů. Prostor má sloužit k setkávání lidí, jak tomu dříve na vesnici v jejím středu bývalo. Pár desítek metrů odtud navíc vznikl přírodní amfiteátr pro pořádání společenských akcí.

Na výsledku přestavby nenechává Koníček nit suchou. „Došlo k úbytku parkovacích míst. Nemluvě o tom, že babičky na lavičkách mezi popojíždějícími auty sedávat a debatovat rozhodně nebudou, to nemá logiku. Stejně jako to, proč my, kteří si zakládáme na tradici jízdy králů, budujeme amfiteátr, tedy antickou záležitost. Prakticky bez příjezdové cesty, parkovacích míst, zázemí. Když zaprší, je tam jedno velké bláto. Dílo je nedořešené,“ vyjmenovává Koníček nedostatky.

Mírnější je ve svém hodnocení Michal Slinták, učitel na vlčnovské základní škole, člen hnutí Nezávislí pro Vlčnov 2010, které v tamním zastupitelstvu tvoří opozici. Vznik uskupení před komunálními volbami inicioval právě Koníček. „Musím uznat, že náves vypadá hezky. V době, kdy se má šetřit, bych ale dal zelenou důležitějším věcem. Není to chyba starosty, ale všech Vlčnovjanů. Projekt byl známý dostatečně dlouho dopředu, ale nikdo se o něj nezajímal,“ uvedl Slinták.

V dotačně bohatém období se podle něj ve Vlčnově budovalo spíše pro potěchu oka, nemyslelo se však na budoucnost vesnice. „Dotační politika Evropské unie za rok skončí. Kde budou bydlet mladí, jak dostat do obce podnikatele a tím další pracovní příležitosti, to jsou otázky, které nikdo neřešil. Nad mateřskou školou se sice postavily nějaké byty, výše nájmu je tam pro začínající rodiny nepřiměřená. Mladí lidé se odtud budou stěhovat,“ nezdráhal se Slinták vyslovit pesimistickou prognózu.

„Je potřeba říci, že projekt nevymyslel ani Pijáček, ani nikdo další ze členů současného zastupitelstva. Ti pouze měli tu čest se na něm podílet,“ oponuje starosta Vlčnova s tím, že proměna obce se udála v souladu s diskuzemi, jichž se účastnili obyvatelé, lidé působící v kulturní sféře a jiní pracovníci.

V potaz jsme brali i názory občanů, říká Pijáček

„Když k nám přijela, v podstatě neohlášena, dechovka Bílé Vrány z holandského Naardenu, museli jsme během několika hodin uspořádat vystoupení pod širým nebem. Muzikanti nakonec hráli na parkovišti mezi třemi autobusy, což bylo neuvěřitelně nedůstojné zážitku, který dokázali zprostředkovat,“ vzpomíná Pijáček na jeden z impulzů vedoucích k proměně středu obce. V potaz se braly i připomínky obyčejných lidí.

O bydlení a zaměstnání by podle starosty neměla být ve vesnici s více než třemi tisíci obyvateli velká nouze. Rodinné domy se staví ve třech nových ulicích lokality Panské. Desítkám lidí dává práci tamní zemědělská společnost a firma Araver. Vyhlášené vdolečky pečou hned čtyři pekárny, v obci fungují obchody, truhlářská, zámečnická a další řemeslná činnost. „Na rozdíl třeba od Nivnice jsme historicky nezdědili pozemky, na nichž by se dala vystavět velká průmyslová zóna. Ostatně venkov byl vždy baštou drobného a středního podnikatelského stavu,“ tvrdí Pijáček. Až budou mít ve Vlčnově za dva tři roky vypracovaný nový územní plán, megalomanskou industriální zónu na něm rozhodně nenajdete. „Někteří lidé nesprávně poukazují na to, že si v obci stavím pomníky. Nemají pravdu. Je pouze jeden, a to tady v regálu,“ říká Pijáček a ukazuje na desítky šanonů dokumentací úspěšně uskutečněných projektů v obecním archivu.

Jan Pijáček

Do vlčnovského zastupitelstva byl Jan Pijáček zvolen hned v prvních polistopadových volbách v roce 1990 a stal se místostarostou. Ač rodilý Novovešťan, prvním mužem Vlčnova se stal v roce 1998 a je jím doposud. Kromě toho vyvíjí i další politické a kulturní aktivity. Je prvním místopředsedou Sdružení místních samospráv ČR, loni v listopadu se stal členem kulturní sekce České komise pro UNESCO. V roce 2004 od České rady dětí a mládeže obdržel cenu Přístav za podporu práce s dětmi a mládeží. „Nejtěžší období pro mě bylo, když okruh jistých lidí o mně začal roznášet pomluvy,“ vzpomíná posmutněle.

Josef Koníček

S politikou se poprvé setkal po revoluci jako člen Občanského fóra. Před komunálními volbami v roce 2010 organizoval kandidátku Nezávislých pro Vlčnov, sám však nekandidoval. Svůj web Rádio Ulambátar pasuje do role obecního alternativního média. Blog především kritizuje osobu starosty Jana Pijáčka, a to často nevybíravým a vulgárním způsobem. Za loňský rok na něm se svou redakcí uveřejnil 217 článků, registruje v průměru od sta do sto padesáti unikátních návštěvníků denně. „Chodí mně výhrůžné anonymy a třikrát mně někdo poničil skřidlici na plotě,“ tvrdí.