Se čtenáři Slováckého deníku se rozhodl podělit o informace z tohoto svého složitého období a v exkluzivním rozhovoru se pokouší uvést věci na pravou míru a předejít tak fámám, které se po městě Komenského o něm šíří.

Letos na podzim vám končí mandát zastupitele Uherského Brodu a vrcholí druhé funkční období starosty města. Končí vám také mandát senátora. Proslýchá se, že zvažujete zda v politice na komunální úrovni pokračovat, a co senátorská pozice? Rezignujete na ni, nebo máte v úmyslu tento post letos na podzim obhájit?
Pokračovat na obou postech rozhodně nechci. Rodina na pokraji rozpadu je příliš vysoká daň za dosavadní pracovní vytížení. Počítám spíš s obhajobou senátního mandátu. Do voleb ale zbývá ještě hodně času, stát se může cokoliv. O kandidátech pro komunální volby jsme zatím nerozhodovali.

Do boje o senátorské křeslo se tedy šikujete, už tušíte, kteří by v senátorském okrsku číslo 80 mohli být na podzim vašimi konkurenty?
Netuším. Nějaká jména už sice proskakují, ale jsou to spíše spekulace.

Co se týká vaší aktivity v Senátu, mohl byste vyjmenovat alespoň několik zákonů, na jejichž vzniku jste se podílel?
Jsem spolupředkladatelem zákonů z různých oblastí legislativy. Po výbuchu muničních skladů ve Vlachovicích a tragédii v Uherskobrodské restauraci Družba jsem se více zaměřil na obranu a bezpečnost. Velmi si cením, že se podařilo prosadit zákon umožňující Policii ČR ihned odebrat zbraně majiteli zbrojního průkazu, pokud hrozí jejich zneužití nebo jsou pochybnosti o zdravotní způsobilosti. Teprve pak následuje přezkoumání zdravotního stavu a případné navrácení zbraní. Kdyby tento zákon existoval před 3 roky, nezemřelo by na Družbě 8 lidí… Také jsme prosadili zavedení tzv. prvosledových hlídek Policie ČR, tj. dobře vycvičených a hlavně vybavených a vyzbrojených policistů, které jsou v řádu pár desítek minut schopné zasáhnout i při velmi závažných situacích. To je opět reakce na Uherskobrodskou tragédii a přepravu zásahové jednotky autobusem až z Brna. 

Dle reakcí Broďanů na sociálních sítích i zastupitelů města Komenského při jednotlivých zasedáních, to na uherskobrodské radnici úplně ideálně nefunguje a její vedení musí řešit stále nějaké problémy. Jak to teď například bude s kluzištěm na náměstí, když ani většinová koalice v zastupitelstvu neodsouhlasila jeho finanční krytí?
Vždycky jsou nějaké problémy, ale poslední dobou se toho i shodou hloupých okolností na nás nabalilo nějak víc. Můžete zrekonstruovat půl města a sehnat stamilióny dotací, ale pak máte nedůsledného ředitele nebo zrušíte promítání letního kina a vše dobré je zapomenuto. To je trochu i případ kluziště. Kdyby koalice fungovala jak má, problém financování neřešíme. Bohužel to není poprvé, co nám to takto zaskřípalo, toho si nelze nevšimnout. Ale i přesto tomuto týmu stále chci věřit. Máme před sebou do podzimních voleb ještě hodně práce a určitě vše zdárně dotáhneme.

Na internetu to lidé hodně řeší, včetně například toho, že kluziště velmi často zelo prázdnotou a nikdo jej nevyužíval, přitom tam musel být přítomný zaměstnanec technických služeb…
Po boji je každý generál. Když jsme záměr zveřejnili, zájem byl veliký a šance na oživení náměstí také. Teď když se ukázalo, že tam moc lidí nechodilo, každý kluziště kritizuje. Ale tak to chodí – dokud nezkusíte, nevíte výsledek. Někdy to vyjde, někdy ne. Třeba ulice Moravská, to byla přesně opačná situace – před spuštěním zjednosměrnění obrovská kritika, urážky, napadání…Stovky argumentů, proč je to špatně. A dnes? Naprostá většina z těch, kteří mne oslovují, si jednosměrku nemůže vynachválit. 

Dalším neuralgickým bodem se jeví přístavba Katolické ZŠ. Kvůli jejímu rozšíření a nástavbě by údajně mělo dojít k zastínění bytů, okolní obyvatelé si prý také stěžují na hluk kolem školy…
V listopadu 2016 a únoru 2017 město zveřejnilo záměr na prodej budovy školy a výkup pozemku pro provedení přístavby. V prosinci 2016 byl celý záměr podrobně veřejně komentován na zastupitelstvu. Žádný zastupitel neměl námitky. Pochopil bych, že si toho občané na úřední desce nevšimli, ale s námitkami se neozvalo ani bytové družstvo, které běžně připomínkuje snad všechno. A nerozumím, když zastupitelé, kteří tenkrát hlasovali pro, nebo neřekli žádné argumenty proti, nyní obcházejí lidi a šikují je k peticím a obstrukcím. Jenže nyní už jsme ve fázi stavebního řízení, do kterého za samosprávu nemáme právo vstoupit. Pokud budou připomínky občanů odůvodněné, určitě k nim stavební úřad přihlédne. Vím, že projekt se s hrozbou zastínění bytů vypořádal a tuto obavu vyvrátil. Inkriminovaná budova je ve velmi špatném stavu, bez výrazné rekonstrukce se neobejde. Pokud ji neudělá škola, město budovu pravděpodobně prodá, protože pro ni nemá využití ani zbytečné peníze na opravu. A jak zaručíte, že v případě prodeje tam nový majitel nepostaví něco jiného, na soužití mnohem horšího? Život ve škole je v rozmezí cca 7.30-16, takže kdo chodí do práce, o škole ani neví. Odpoledne, večery, víkendy, svátky, prázdniny je naprostý klid. Když tam vzniknou např. malometrážní byty, bude hluk mnohem větší, o tlaku na parkovací místa nemluvě. 

Život vám zkomplikovala i ona kumulace funkcí senátora a starosty, což se projevilo na rodinném soužití. V Uherském Brodě už není žádným tajemstvím, že nežijete se svojí rodinou v Havřicích, nýbrž jste se odstěhoval do bytu v Neradicích. Zlí jazykové dokonce tvrdí, že jste se při tom dostal do těžkého konfliktu s vlastními rodiči…
Říkal jsem to s trochou nadsázky dlouho – obě funkce sice zvládám, ale odnáší to rodina a veškerý volný čas.
S manželkou jsme spolu už 21 let a bohužel se krize nevyhnula ani nám. Podcenil jsem to a nezačal řešit zavčas, dokud krize nebyla tak hluboká. Posledních několik let byl náš vztah téměř nefunkční a komunikace na bodu mrazu. Týdny před mým odstěhováním byla atmosféra natolik vypjatá, že už jsem to musel začít nějak řešit.
A protože to bylo moje rozhodnutí, pronajal jsem si byt a v říjnu jsem se odstěhoval z našeho domu já. 
S rodiči žádný konflikt nemám. To víte, že jsou z toho smutní a současná situace je vůbec netěší. Ale vycházíme spolu i nadále velmi dobře a jsou mi velkou oporou. Moje maminka je neskutečně obětavá a ochotná, takže se na mě zlobí, že si peru a žehlím sám, když ona by mě s tím tak ráda pomohla.

V novém bytě prý údajně nebydlíte sám…
Je mi jasné, že narážíte na fámy kolem dámy, která mě občas na kulturně společenských akcích doprovází. Ale tu skutečně zaměstnávám jako svoji senátní asistentku. Je proto logické, že nás někdo může častěji vidět spolu. Ale abych odpověděl na otázku - v bytě bydlím sám. Většinou mám i uklizeno, takže kdo nevěří, ať se přijde přesvědčit, nemám co skrývat. Pronajal jsem si bezbariérový byt, aby za mnou děti mohly chodit a já se lépe přinutil víc se jim věnovat a trávit s nimi víc času. Dokud jsem totiž bydlel doma a náhodou byl doma i fyzicky přítomen, stejně jsem se dětem moc nevěnoval, protože práce byla přednější a spoléhali jsme se s manželkou jeden na druhého, že se jim bude věnovat ten druhý. Jenže když to neudělala ona… Zatím jsme ale s manželkou ve věci návštěv dětí u mě nenašli společnou řeč, takže pokud chci s dětmi být, chodím za nimi domů. Zdá se, že už nyní spolu jako rodina komunikujeme mnohem víc než před mým odstěhováním a snad už se to lepší i v čase věnovaném dětem. 

Máte tři syny (19,17,15let), nejmladší z nich je odkázán na invalidní vozík a vaše žena to nyní bez vás má i s ním určitě hodně těžké. Jak to vnímáte a chcete řešit? 
Nejsou to jen manželčiny děti, jsou to i moje děti. Skvělí kluci, které moc miluji. Nechci být dál jen papírový táta. I proto chci pokračovat jen v jedné funkci, ať se jim můžu mnohem víc věnovat a být jim v případě potřeby nablízku. Nejmladší syn má navíc vážné onemocnění, potřebuje stále více péče. Už jsem manželce nabízel, ať si rozdělíme, kdy budu nejmladšího vozit do školy a ze školy a pomáhat s dalšími věcmi. Zatím to odmítá, ale já jsem připraven si naplánovat a zorganizovat pracovní povinnosti tak, abych opravdu mohl pomoct mnohem častěji. 

Je tedy podle vás řešením této rodinné krize rozvod, nebo ještě existuje šance, jak této krajnosti předejít?
Věřte mi, že současná situace mě vůbec netěší a nikdy bych nevěřil tomu, že se mi to někdy může stát. Nejtěžší byl asi okamžik, kdy jsem dospěl k rozhodnutí, že takto už to prostě v našem vztahu a fungování rodiny dál nejde. A řešení? My si to určitě s manželkou nějak vyřešíme sami. Zatím bych to aspoň za sebe nazval časem pro utříbení myšlenek a hledání odpovědi a cesty, jak dál. 

Pokud byste mohl vrátit čas a měl možnost udělat některé věci jinak, které by to byly a proč?
Určitě bych začal některé naše manželské neshody mnohem dřív a víc bych si chránil čas pro rodinu. Také bychom spolu jako manželé a rodina víc komunikovali. Manželku bych přesvědčil, aby šla aspoň na pár let pracovat, dokud to ještě zdravotní stav nejmladšího syna bez problémů dovoloval. Ono být nonstop 20 let na rodičovských dovolených a v domácnosti na psychické pohodě také nikomu nepřidá.

Patrik Kunčar (* 27. února 1973 Uherské Hradiště) je politik a geodet, od ledna 2014 senátor za obvod č. 80 – Zlín, od listopadu 2010 starosta Uherského Brodu, od roku 2006 zastupitel města Uherského Brodu a člen KDU-ČSL.