Nechyběli mezi nimi ani dva prezidenti Arcidiecézní Charity Olomouc – ten emeritní mons. Josef Ších a ten současný mons. Bohumír Vitásek. Hlavním celebrantem byl staroměstský farář P. Miroslav Suchomel. Město Uherské Hradiště zastupovali děkan Josef Říha, starosta Stanislav Blaha a místostarosta Čestmír Bouda.

„Anička byla jednou z těch, kteří se při své službě potřebným řídili oním zlatým pravidlem uvedeným v Bibli, v Matoušově a Lukášově evangeliu – Co chcete, aby lidé dělali vám, dělejte i vy jim,“ řekl mimo jiné Miroslav Suchomel v promluvě.

Velmi silným momentem bylo, když charitní pěvecký sbor CHRPA rozezněl éterem Aniččinu oblíbenou píseň Hallelujah. Ke sboru se v té chvíli přidal jeho člen, zároveň Aniččin dlouholetý partner Dalibor Jirásek a skladbou své milované Aničce vzdal hold i on.

Ve smuteční řeči na konci zádušní mše přiblížila svoji zesnulou maminku její dcera Marie. „To, co ona kdysi dávala nám dětem a jiným lidem kolem sebe, nebo ve své charitní službě, tak nakonec sama potřebovala. Jsme moc rádi, že jsme jako rodina mohli bdít také posledních pár dní u jejího lůžka a projevovat jí tímto svou lásku, a být s ní v jejím odcházení do Božího království,“ pronesla Marie.

Dva prezidenti, osm kněží, plný kostel lidí. Taková byla účast na pohřbu spoluzakladatelky Charity v Hradišti Anny Konvalinkové v kostele Sv. Ducha ve Starém Městě; 5. února 2024Poslední rozloučení se spoluzakladatelkou Charity v Uherském Hradišti Annou Konvalinkovou v kostele sv. Ducha ve Starém Městě; 5. února 2024Zdroj: Deník/Pavel Bohun

Vzápětí si položila řečnickou otázku, zdali to „bytí“ u maminky mělo nějaký smysl. „Ano, mělo, neboť to nyní ona sama potřebovala pomoc, a my jsme jí tuto službu mohli prokázat. Prostě její bezmocnost, bolest a utrpení vyžadovalo pomoc druhých a my jsme Bohu moc vděční, že jsme mohli na tom participovat. Vnímali jsme, že se obrátily role. Její život, utrpení i umírání je pro nás všechny darem, který nyní odevzdáváme s vděčností a láskou Bohu do Jeho milujících a milosrdných rukou,“ uvedla Marie Konvalinková.

Smrt její maminky podle ní není konec služby druhým, je to výzva. „I když odešla díky Alzheimerovi předčasně, tak zde nechala veliký odkaz. Opět ji slyšíme: To by chtělo založit speciální centrum pro Alzheimery, např. kde by bylo denní centrum (něco jako školka), kaple s duchovním programem a samozřejmě pobytové lůžkové oddělení, kde by se důstojně a lidsky pracovalo na odcházení lidí, kterých v naší společnosti stále přibývá,“ řekla Marie nevyslovenou, ale o to hmatatelnější výzvu svojí maminky Anny Konvalinkové.

Po bohoslužbě byly ostatky zesnulé, která zemřela po dlouhé a těžké nemoci 30. ledna 2024, uloženy do rodinného hrobu ve Starém Městě.