Otyn, jak mu říkali přátelé, se narodil ve Veselí nad Moravou, maturoval na hradišťském gymnáziu v roce 1940 a pak pracoval jako úředník v nemocniční pojišťovně a na pracovním úřadě. Po osvobození vystudoval obor filozofie a angličtina na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze.

Vrátil se do Uherského Hradiště, kde v následných letech vykonával různá zaměstnání - působil jako pedagog a pak ředitel na obchodní akademii, v podniku Mesit byl vedoucím výchovy kádrů, koncem padesátých let minulého století byl dramaturgem ve Slováckém divadle a v letech 1960 - 64 inspektorem odboru kultury Okresního národního výboru v Uherském Hradišti, kdy výrazně podporoval ideologické rozvolnění po éře padesátých let. Pak pracoval jako dramaturg a scénárista v brněnské redakci České televize, odkud byl v roce 1971 pro své názory vyhozen.

Až do důchodu pak byl technickým redaktorem deníku Lidová demokracie v Brně bez možnosti publikovat.

V roce 1939 jako samouk (klarinet, saxofon) začal hrát v cimbálové muzice Slováckého krúžku v Uherském Hradišti, kde se již tehdy setkal s Jaroslavem V. Staňkem. V době studií v Praze byl členem souboru Josefa Vycpálka a po návratu v roce 1950 spoluzakládal soubor Hradišťan. Stal se také členem jeho vedení, spolu s Jaroslavem V. Staňkem a Jaroslavem Čechem. V muzice hrál na klarinet, autorsky se podílel i na tzv. nové tvorbě (nejznámější je verbuňk „Dobré je, dobré je, že už néni pána" na text Anežky Gorlové, který zazněl i v Jirešově filmu Žert dle Milana Kundery).

Zahrál si ve filmu "Všichni dobří rodáci"

Klarinetistu si „zahrál" ve slavném filmu Vojtěcha Jasného „Všichni dobří rodáci". Zajímal se i o výtvarnou stránku lidové kultury, podle Mánesových kreseb např. rekonstruoval pro Hradišťan bílovský kroj. Působil i jako literát a básník (sbírka básní „Struny a pentle", knížka „Strážnice" s fotografiemi Oldřicha Rakovce). Sbírka „Romance o Verunce" s grafikami Vladislava Vaculky však již v roce 1971 nesměla být vydána, stejně jako sbírky „Havraní stříbro“ a „Stínokresby“.

Výbor „Sestřička poezie“ vydalo pak v roce 1999 město Uherské Hradiště ve spolupráci s Klubem kultury. Významné jsou dva televizní filmy – „Dalekonosné housle" o horňáckém primáši Joženovi Kubíkovi z roku 1970 (podíleli se na něm i muzikanti Hradišťanu, takže jsou zde vzácné záběry s Jaroslavem V. Staňkem) a „Pod hluckou tvrzí" (o jízdě králů) z roku 1971, k nimž napsal scénáře.

Otakar Horký i v době svého působení v Brně měl úzký vztah k Uherskému Hradišti, a když to jen trochu šlo, přišel si – neoficiálně - zahrát s Hradišťanem. Bohužel v období normalizace, kdy od roku 1975 již nesměli hrát Jaroslav V. Staněk a Jan Vančura, těch příležitostí mnoho nebylo. Zemřel 6. října 1981 v Uherském Hradišti.

Miroslav Potyka