Prošli přes temný dvůr, na zemi leželo šest zneškodněných sovětských vojáků. Nastoupili do připravených vrtulníků, které ve výšce necelých dvaceti metrů nabraly kurs jih. Nikoho z velení invazních armád nenapadlo, že by se Čechoslováci odhodlali k něčemu podobnému. Tanky stojící kolem holešovských kasáren znovu otočily hlavně na kasárenské objekty. Velitelé čekali na rozkaz. Brežněv zuřil, ale s rozkazem váhal. Věděl, že může rozpoutat krveprolití, jehož konce nikdo nedohlédl.

I takovým způsobem se mohly ubírat dějiny krátce po 21. srpnu 1968. Základ k podobnému scénáři položilo vedení vojenské rozvědky v noci z 21. na 22. srpna 1968.

Náčelník Zpravodajské správy generálního štábu Československé lidové armády generál Oldřich Burda pověřil svého zástupce, plukovníka Vinklera, aby provedl potřebné kroky k osvobození politiků, které 21. srpna nad ránem zatkli sovětští výsadkáři a drželi je na neznámém místě.

Plukovník Vinkler se spojil s velitelem 7. výsadkového pluku zvláštního určení v Holešově, podplukovníkem Vladimírem Košlanem. V záznamech Vojenského historického ústavu stojí, že měl velitel dle rozkazu připravit do stavu pohotovosti a umístit mimo kasárna jednotku 60 vybraných vojáků k plnění zvlášť důležitého úkolu. Až po mnoha letech se příslušníci holešovského útvaru dozvídali, že měli osvobodit vedoucí představitele republiky.

Velitel pluku pověřil vykonáním rozkazu svého zástupce mjr. Metoděje Mlčáka. Z kasáren byla vyvedena rota kpt. Jaroslava Strosse, nejprve na střelnici v Dobroticích a následně do prostoru výšin Hrad a Hrádek nad obcí Přílepy, kde měli vojáci budovat bunkry a čekat na další rozkazy. K jednotce byli vybráni nejlepší průzkumníci, radisté a příslušná spojovací technika. Byli schopni plnit samostatně úkoly a podávat zprávy na velké vzdálenosti. Vybraní parašutisté měli lehkou výzbroj, ale ostré střelivo nedostali. Bylo však připraveno k okamžitému výdeji v muničním skladě.

Ještě 22. srpna vojáci tajně odjeli z kasáren. Podle různých svědectví opouštěli kasárna v civilních vozidlech a pomocí různých lstí se snažili projít tak, aby je sovětští vojáci nezpozorovali. Přesto je pravděpodobné, že sovětská jednotka, která v té době obléhala holešovská kasárna, o celé akci věděla. K této verzi se přiklání i tehdejší náčelník štábu holešovského pluku Jiří Dufek. „U pluku byla pátá kolona reprezentovaná několika jednotlivci, kteří s okupací souhlasili. Ti si takovou informaci nemohli nechat pro sebe. Jasná není ani úloha vojenské kontrarozvědky, která podléhala ministerstvu vnitra. Pro okupační vojska pracovala v Holešově i Veřejná bezpečnost, příslušníci StB a samozřejmě skalní komunisté. A jistě i Sověti měli vlastní průzkum.“ Podle několika svědectví stál jeden ze sovětských transportérů u dobrotické střelnice. Údajně byl porouchaný, ale pravděpodobné je, že poruchu pouze předstíral.

Jasno by do této epizody mohly vnést sovětské archivy. Ty z okupace v roce 1968 však zatím stále zůstávají uzavřeny. Pravdou je, že si sovětští výsadkáři stěžovali na aktivity holešovského pluku na ministerstvu obrany. Plukovník Košan následně dostal z generálního štábu rozkaz, aby své muže z lesa stáhl. Svou roli sehrála informace, podle níž byli zadržovaní funkcionáři převezeni do Moskvy, čímž se stal jakýkoliv pokus o jejich osvobození prakticky nereálný.

František Sovadina