O TGM bez legendy a vášně

Historie sama vymezuje každé osobnosti její místo v dějinách. Nepřipouští ani legendy, ani vášně. Každá osobnost je složitá, má své etapy ve vývoji - kladné i záporné. Není proto možné ani T. G. Masaryka jednoznačně známkovat. Jednoznačné odmítání přínosu jeho osobnosti v dějinách naší země vyvolává dnes pravý opak a vede k idealizování jeho osoby. Žádnou osobnost nelze vymazat z dějin, i když ze současné pozice neschvalujeme některé její činy a postupy. Dnes byla dána plná možnost historikům, aby seriózně prostudovali život tohoto státníka a po zásluze jej zhodnotili.
O odpovědnosti přístupu k hodnocení TGM svědčí i mimořádná péče o opětovné shromáždění rozsáhlé knihovny, která je unikátním celkem české i cizojazyčné literatury. Svědčí o tom její rozsah i hodnota. V roce 1954 měla kolem 230 000 svazků. Hodnota pouhé jedenáctisvazkové „Geographia blauvianne“ je odhadována na 180 tisíc korun.

Kdo vydává stranické průkazy

Na základě opatření sekretariátu ústředního výboru strany převádí se vystavování stranických legitimací na okresní výbory s platností od 1. května 1968.
Zkrátí se tím podstatně doba k předání legitimací novým členům KSČ od jejich přijetí na členských schůzích. Členské legitimace budou novým členům předávány zásadně na členských schůzích mateřské organizace, protože ty rozhodují o přijetí nového člena.
Také o změnách data vstupu do KSČ budou s konečnou platností rozhodovat okresní výbory. O přiznání předválečného členství v KSČ u členů strany, kteří toto uznání uplatňují, bude rozhodnuto do konce roku 1969. Po tomto termínu nebudou již podobné případy řešeny.

Levičácká aitivita

V Praze se objevily letáky proti novému vedení ústředního výboru strany. Obracejí se na dělnickou třídu z levičáckých pozic, odsuzují jmenovitě soudruhy Dubčeka, Císaře, Goldstückera a další, že nás chtějí odvést od socialismu a poškodit zejména dělníky. Našly se rozhozené na ulicích, za stírači automobilů a jinde. Letáky svědčí o tom, že jde o zastánce staré koncepce; jsou anonymní.

Je nám jich líto

Jsem mladý člověk, který nezažil ani okupaci, ani žádné jiné násilí. Prožívám je až nyní a protože vyznávám jakousi filosofii, která se dá shrnout jednou větou, že totiž všechno zlé je k něčemu dobré a že člověk má pokud možno prožít a zkusit všechno, nejsem zdrcena nebo jinak morálně zničena.
Nevím pochopitelně, jestli se beznaděj a tupá rezignovanost mé generace nedostaví v příštích hodinách s událostmi, které přijdou. Každá minuta a hodina je totiž nabita novými poznatky a informacemi a nevím, co mohou přinést. Nedovedu se vžít do myšlení těch, kteří tuto bezohlednou okupaci připravovali.
Zato se asi dokážu vžít do myšlenek mých vrstevníků v zelených mundurech. Chápu, že jsou zmateni, chápu, že se diví, proč je lidé nevítají, když oni jdou zabezpečovat to pomyslné a neexistující „něco“ (nazývané s vynalézavostí vlastní jejich nejvyšším velitelům „plíživou kontrarevolucí“). Je mi jich líto: ale lítost je přece ponižující pro ty, které litujeme. Ano, nám je jasné, že byli zneužiti, zneužit byl celý jejich národ, který se raduje nad tím, jak nám „pomáhají“. Oni tomu věří.
Poslouchám rozhlas stejně jako vy všichni a říkám si, kolik věcí bych vám ještě chtěla povědět. Ale našim lidem se dnes přece nemusí mnoho povídat, vědí hodně a především vědí, že nikdy jim nebude lépe než v okamžiku, kdy na silnicích budou jezdit jen auta se značkou „CS“, kdy v obchodech nebudou fronty a kdy rozhlas nebude vyzývat k ochraně dětí.
Bude to samozřejmé a normální.

VŠE o srpnové invazi vojsk Varšavské smlouvy na Slovácku si přečtěte vpravo nahoře v oddíle Související články