A rozhodně není sama. Stížností na zápach ze zemědělských hnojiv se napříč městy a obcemi množí jako houby po dešti. Zvyšující se hlasitosti otrávených obyvatel přispívá nebývale horké a letní počasí, které na Slovácku v posledních letech panuje.

Absence legislativy vymezující meteorologické podmínky, v nichž zemědělci mohou na pole zavážet páchnoucí kejdu, ale i šibeniční termíny v hnojení, které se u některých typů polních plodin musejí dodržet, vytvářejí stále horší prostředí pro obyvatele částí měst a obcí sousedící s polnostmi.

Zápach vzhledem ke své brzké výsadbě navíc zvyšuje i stále rozšířenější řepka olejka.

Turisté zvažovali opustit Slovácko

Citelně zasaženi přitom byli obyvatelné nejenom Starého Města, ale také někteří turisté snažící se strávit příjemnou dovolenou v blízkosti srdce Slovácka. Zápach z polí nepříjemně zaskočil i Renatu Hoření s manželem, kteří trávili svoji dovolenou v penzionu v Topolné.

„Přišlo to z ničeho nic a já myslela, že z toho smradu odpadnu. Zápach z kejdy nás skutečně obtěžoval a trvalo to celé dva dny. Opravdu jsme jednu chvíli zvažovali, že dovolenou ukončíme a vrátíme se domů do Olomouce," nechala se slyšet Renata Hoření.

Podle vedení obcí a měst však tomuto problému nejde nijak zabránit. Řešení prakticky neexistuje, neboť samotní zemědělci mají málokdy vhodné počasí na hnojení, tudíž by od nich bylo riskantní, kdyby vyčkávali na snížení teplot

„V minulosti se možná preferovalo umělé hnojení, nicméně postupně zemědělci opět přecházejí na biologické prostředky v podobě vepřové kejdy, která ale více smrdí. Děje se to pravidelně, a ačkoliv chápu, že je složité přebývat za zavřenými okny v třiceti stupních, letos se mohlo hnojit více polí, což znamenalo také větší intenzitu zápachu. S tím ale nelze nic nadělat," pokrčil rameny starosta Starého Města Josef Bazala.

Že situace není ideální, potvrzuje i Květoslav Fryšták z odboru životního prostředí.

Legislativa hnojení nijak neupravuje

„Hnojivo se používá kvůli tomu, že se jedná a stoprocentně přírodní materiál. Musíme brát v úvahu, co je menší a co větší zlo – zda chemický postřik nebo chvilkový zápach z močůvek. Faktem nicméně je, že legislativa nijak neupravuje, kdy se smí a kdy nesmí hnojit, což by sice mohlo ztížit podmínky zemědělcům, ale také by se mohli vyhnout rozvážet kejdu v těch nejparnějších letních dnech, kterých je pouze pár do měsíce," zauvažoval Květoslav Fryšták, který sám bydlí v jedné ze silně postižených oblastí Starého Města.

Přestože normy nařizují zapracovat hnojiva do země do čtyřiadvaceti hodin, nijak neupravují zpoždění, s jakým lze hnojit půdu po žních. Navážení kejdy se tak může časovat vzhledem k plodinám, které chtějí zemědělci vysazovat.

Například v posledních letech stále častěji vysazovaná řepka olejka ponechává malý prostor mezi sklizní a výsadbou.

Čas zemědělce neúprosně tlačí

„Když si představíme, že ty nejranější plodiny, například řepku, je třeba vysadit do dvacátého srpna, přičemž žně končí nejpozději desátého srpna, nemohou zemědělci jinak, než využít každý nedeštivý den k zavezení hnojiv na pole. V jiných případech mají větší manipulační prostor, ale málokdo s hnojením otálí. Například pšenice se seje v půlce září nebo i v říjnu," vysvětlil vedoucí divize Navos Staré Město Antonín Jaroš.

Jak dále uvedl, z časového hlediska lze mnohdy málo co dělat, z technologického pohledu si je pak třeba vybrat mezi drahým a k přírodě nešetrným umělým hnojivem, které nesmrdí, a mezi přírodním, tedy přirozenou kejdou, jejíž pach může obtěžovat.