Po roce 1989 se však ocitly mezi nejžádanějšími tituly. U publika i u kritiky uspěly díky poctivému pohledu na realitu. Člověk se nesmí bát být sám sebou, řekl ČTK pětasedmdesátiletý režisér.

Hanák na LFŠ uvedl dva své filmy. V pondělí to byl snímek z roku 1980 Ja milujem, ty miluješ a dnes svůj celovečerní hraný debut z roku 1969 nazvaný 322. Oba filmy byly stejně jako dokument Obrazy starého sveta (1972) dlouhodobě zakázané. Snímek 322 cenzoři dokonce spolu s dalšími dvěma filmy jiných režisérů odsoudili k likvidaci, měly být spáleny negativy. Nakonec se tak ale nestalo. „Po letech už člověk ani nepochopí, proč to bylo zakázané," uvedl Hanák.

Podle něj přišla stopka proto, že ve filmech bylo nahlas vyřčeno to, co všichni věděli, ale báli se o tom nahlas mluvit. „Vadilo jim, že film na pravdivém příběhu živých a svobodných lidí vyslovil to, co cítí většina společnosti. Byli tím filmem profackovaní," vzpomínal Hanák. Podle něj člověk musel v minulém režimu vynaložit „hodně cílené síly a energie, aby byl sám sebou". „Ale domnívám se, že dnes to není lehčí," povzdechl si režisér.

Poukázal na obrovské sociální rozdíly mezi lidmi i na stoupající vliv globální ekonomiky. „Málokdo, a já jako ten poslední, by chtěl minulý režim, protože já jsem byl černá ovce. Ale když jsme zvonili klíči, kolik lidí by řeklo, že čekali lepší, spravedlivější svět, trochu víc lásky, empatie a sociální spravedlnosti místo toho chaosu. Měli bychom říct, že jsme velké společenské změny chtěli i proto, aby se lidé mohli vnitřně a duchovně rozvíjet," řekl Hanák.

Jeho filmy jsou ceněné díky hlubokému lidskému rozměru i silnému morálnímu apelu. Hrdiny jeho snímků bývají lidé z okraje společnosti, kteří v ní hledají své místo a které při tom jejich životní energie nutí nerezignovat. Jsou osobití a neschopní splynout s anonymní a poslušnou masou.

Hanákovy filmy se po roce 1989 dočkaly řady úspěchů a ocenění na světových festivalech. V roce 2007 obdržel i na LFŠ v Uherském Hradišti výroční cenu Asociace českých filmových klubů. Hanák, jenž patří k nejvýraznějším osobnostem slovenské kinematografie, od poloviny 90. let nové filmy ze zdravotních důvodů nenatáčí. Věnuje se fotografování a také pedagogické činnosti.

PŘEDSTAVUJEME OSOBNOSTI FILMOVKY

Dušan Hanák

Slovenský filmový scenárista, režisér, fotograf a pedagog. Jeho názory se formovaly jak v rodinném prostředí, tak při setkání s tvrdou realitou. Než se mu totiž podařilo dostat na pražskou FAMU, kde v letech 19601965 studoval obor hraná režie, pracoval jako technický úředník a horník. Svobodné ideály 60. let se staly součástí jeho umělecké i lidské existence. Jeho filmy byly oceněny v Oberhausenu, Montevideu nebo na Bienále mladého umění v Paříži, za komunismu však byly zamykány do pověstného trezoru. K divákům se dostávaly obtížně, často až řadu let po svém vzniku. Po roce 1989 se tak právě Hanákovy filmy ocitly mezi nejžádanějšími tituly. Do Uherského Hradiště přijel, aby zde mimo jiné představil tragikomedii Ja milujem, ty miluješ natočenou v roce 1980. Ta se do kin dostala až pět měsíců před pádem komunistického režimu, a stala se tak jedním ze starších československých trezorových filmů, které si těsně po revoluci vydobyly mezinárodní uznání.