Slovenská strela ožila. Po 84 letech znovu "vystřelila" po kolejích

/VELKÁ FOTOGALERIE/ Po více než dvou letech končí oprava národní kulturní památky Slovenská strela. Motory se při ní vrátily do místa svého původního vzniku - do Sousedíkova Vsetína.

Motorový vůz M 290.002 známý jako Slovenská strela se po čtyřiaosmdesáti letech od výroby v roce 1936 opět ocitl na kolejích. Na jeho generální opravě pracovaly desítky dělníků a expertů z firem především na Moravě. Elektromagnetický pohon podle patentovaného návrhu vsetínského elektrotechnika Josefa Sousedíka si vzali na starost machři z MEZ opravny ve Vsetíně. Světový unikát se tak po letech vrátil na místo svého vzniku.

Je to téměř dva a půl roku, co šikovné ruce zahájily celkovou rekonstrukci unikátní rychlíkové lokomotivy. Její dva pohony dorazily do Mezopravny ve Vsetíně v listopadu 2018.

„Motor i generátor byly po elektrické stránce nepoužitelné. Pohony jsme demontovali v průběhu prosince a ledna,“ připomíná Vladimír Hrbas, dlouholetý pracovník továrny MEZ a později TES Vsetín.

Zbouraný Paláčkův mlýn v centru Rožnova pod Radhoštěm nahradí vícepatrový dům s obchody a byty.

VIDEO: Paláčkův mlýn je minulostí. Podívejte se, co vyroste na jeho místě

Kámen úraz - generátor

Pak přišlo na řadu navíjení. „U motoru nebyl problém. Kámen úrazu nastal u generátoru. Tam byl na rotoru původně použitý pletený profilový vodič asi z pětasedmdesáti tenounkých drátků. Nikdo v republice nám to nebyl schopný udělat. Obrátili jsme se i na Francouze, Švýcary, Italy, Američany i Španěly. Nakonec jsme museli použít náhradní variantu, kterou vymyslel Pavel Kovář z Mezopravny,“ líčí.

Nakonec se všechno zdárně podařilo. Velký kus práce odvedla podle Hrbase další firma z Valašska, Cebes Brumov. Vyrobila dokonalé náhrady původních komutátorů a sběrných ústrojí. Jiná vsetínská firma G&Em nahradila původní lamely elektromagnetické spojky. V sedlářství Češek z Ratiboře u Vsetína zase obšili vývodní kabely koženou ochranou.

Co se dá spatřit na velikonoční obloze? Beran, Zajíc i Zkažené vajíčko

Naprosto shodné parametry

Když v Mezopravně skončily repase, nastala v lednu a únoru loňského roku chvíle zkoušení. „Výsledky byly takové, že parametry jak motoru, tak generátoru byly naprosto shodné s tím, co jsme měli v dokumentech z roku 1936 od pana Josefa Sousedíka,“ pochvaluje si bývalý kontrolor MEZ Vsetín.

Uplynul skoro rok, než se Strela zkompletovala. Velký kus práce provedli v Českomoravské železniční opravně (ČMŽO) Přerov. O opravu benzinových motorů Škoda 76 se postarala firma Machač motors z Kopřivnice. Čalounické práce zajistila firma z Ostravy. V depu v Hranicích a v Přerově probíhaly práce na karoserii, lakování a konečné úpravy.

Valašský národopisec, sběratel lidové kultury a dlouholetý ředitel Valašského muzea v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm Jaroslav Štika (1. 4. 1931 - 28. 9. 2010).

Etnograf Štika by oslavil 90 let. Byl ředitelem skanzenu i Rytířem Rumunska

Znovu na kolejích

V prosinci 2020 vyjela Strela po 84 letech od její výroby na zkušební jízdu. „U Spytihněvi došlo k destrukci pryžové spojky, která byla mezi vlastním pohonem a kardanem soukolí. To se muselo dát dohromady. Letos v lednu se vyjelo znovu a utrhl se píst na jednom z benzinových motorů. V březnu vše šlapalo bez problémů, jen se přidřel jeden válec, který už je zpátky zprovozněný. Dolaďovali jsme zapojení, regulace a další věci pro bezpečnost provozu. Aby vůbec strela mohla na koleje. Čeká nás ještě seřízení elektromagnetické spojky,“ popisuje Vladimír Hrbas.

Při březnové zkušební jízda do Břeclavi docílila Strela po zajetí motoru rychlosti téměř 140 kilometrů v hodině. A chovala se pohodově. Rychlosti kolem 130 km/h byly v době, kdy vůz vznikl výjimečné. Na trati Praha-Bratislava byla provozní rychlost kolem sta kilometrů.

Provoz připravovaného očkovacího místa ve sportovní hale Na Lapači bude zahájen 6. dubna. Kapacita je nastavena až na tisíc očkovacích dávek denně.

Vsetínská nemocnice chystá nové očkovací místo. Bude v hale Na Lapači

Komplexní práce

Tomáš Sousedík, syn moravského Edisona – jak se vynálezci a zakladateli vsetínské továrny Josefu Sousedíkovi přezdívalo, je z opravy této národní kulturní památky nadšený. „Je to komplexní práce, nejde od sebe oddělit. Mám z toho velmi dobrý pocit. Firmy si toho ohromně považovaly, dokonce si v Hranicích a Přerově nechaly udělat pracovní oděvy se Slovenskou strelou na zádech,“ svěřil se Deníku.

V mnohém mu oprava tohoto technického skvostu připomínala detektivní práci. „Než jsme například zjistili, jaký odstín na čalounění má bílá káva, trvalo to. Naštěstí jsme pod sedadlem řidiče objevili originál asi pod čtyřmi přečalouněnými vrstvami. Ten kousek byl zašpiněný olejem, a razil do zelena. Když se to očistilo, objevili jsme barvu světlé kávy s tmavě hnědým žíháním,“ vzpomíná.

SOUTĚŽ: Hlasujte v anketě o nejpopulárnějšího fotbalistu Valašska

Systém pokus - omyl

Elektroinstalace byla pracná a složitá. „Problém byl v tom, že se nenašla původní dokumentace k otcovu zapojení. Museli jsme něco provádět systémem pokus-omyl. Z palubní desky byly originální přístroje, za tu dobu, kdy na to bolševik kašlal, vykradené. Musely se vyrobit a zapojit. A pak to celé sladit tak, aby se elektrický pohon nehádal s benzínovým,“ dodává syn slavného vynálezce.

Vlastníkem Slovenské strely je Kopřivnická firma Tatra Truck. „Před léty ji koupili a na rozdíl od předchozích vedení mají pro Strelu pochopení. Dali na její opravu peníze a další sehnali. Do té doby stála rekonstrukce jen na penězích. Bylo jasné, že nebude stát dva miliony. Dva miliony a něco byla konečná faktura, kterou Tatrovka vyfakturovala Československému státu v roce 1936,“ říká Tomáš Sousedík.

Slovenská strela zamíří po definitivně ukončené rekonstrukci do nově postaveného depa v Kopřivnici. V běžném provozu už se neobjeví, ale pětkrát, šestkrát za rok by ji obdivovatelé techniky mohli na kolejích spatřit při slavnostních příležitostech a výročích.

Přáním Tomáše Sousedíka je, aby se už v létě objevila ve Vsetíně. V rodném městě někdejšího starosty, odbojáře, vlastence a geniálního vynálezce Josefa Sousedíka, kterému Strela vděčí za unikátní hnací agregát.

Motorové vozy M290.0 byly vyrobené v roce 1936 pouze ve dvou kusech pro tehdejší Československé státní dráhy v Tatře Kopřivnice. Nesly výrobní typové označení Tatra 68 podle použitých motorů. Na voze je unikátní patentovaný elektromechanický přenos výkonu od Josefa Sousedíka. Díky jeho nápadu se vůz rozjížděl na elektrický pohon. Vysoký točivý moment zajistil dynamický rozjezd. Při rychlosti 85 km/h se zapojil mechanický přenos a vůz hnaly benzinové motory. Strela dosahovala rychlosti 130 kilometrů v hodině, při zkouškách v roce 1936 zaznamenala rychlostní rekord 148 km/h. Dráhy vozy nasazovaly na trasu z Prahy do Bratislavy. Pro srovnání – v roce 1936 urazily tyto vlaky cestu z Prahy do Bratislavy za 4 hodiny a 51 minut. Dnes trvá cesta bez minuty 4 hodiny. Během války vozy nejezdily kvůli nedostatku paliva, pak sloužily pro vládní a ministerské jízdy. Jeden z vozů vyhořel, druhý se dostal do podnikového muzea Tatra. Vlastník vozidla, společnost TATRA TRUCKS, postavila vloni v Kopřivnici pro vůz nový depozitář. Motorový vůz M290.002 je národní kulturní památkou. Naposledy byla Slovenská strela na železniční trati v roce 1960, pak stála dlouhé roky v Kopřivnici na kolejích u muzea Tatry jako exponát.