Bujnému hodování, které je tradičně ve Vážanech přehlídkou krojové krásy, předcházelo o třetím zářijovém pátku zdobení tamní kaple, kulturního domu, obecního úřadu a žuder domů stárků. A teprve pak se rozjela ta správná atmosféra zapalování hodů, která skončila hodinu po půlnoci.

Ve tři hodiny po sobotním poledni začalo to pravé vážanské hodování. Od kulturního domu se vydala krojovaná hodová chasa pro své vládce, aby se postavili do jejího čela. Chase kralovali Martin Janál (21) z Uherského Hradiště, student posledního ročníku Konzervatoře v Brně, s Helenou Šťastnou (21), studentkou brněnské Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity Brno. Oba stárci byli dva roky spolužáky na hradišťském gymnáziu.

„Helenka výborně hraje na housle, zpívá se souborem Ondráš a s cimbálovými muzikami. Její stárek Martin zase hraje s několika cimbálovkami a jako zpěvák má krásný hluboký mužský basbaryton,“ říká maminka vážanské stárky Renata Šťastná, kantorka ZŠ Staré Město, sbormistryně mužského sboru Chlapi z Vážan a vedoucí tamního dětského ansámblu Děcka z Vážan.

Na tři tisíce krojovaných účastníků z devíti regionů, Polska a Maďarska prošlo centrem Uherského Hradiště při Slováckých slavnostech vína a otevřených památek, 10. září 2022.
VIDEO: Tři tisíce krojovaných se průvodem valilo Uherským Hradištěm

Prozradí, že z jejich domu vyšla před pěti lety stárka po čtvrt století. V roli mladší stárky to tehdy byla Renata, starší dcera manželů Šťastných a o rok později se ve Vážanech zhostila role starší stárkyně.

„Letošních nácviků tanců hodové chasy se zúčastnila vedoucí staroměstské Dolinečky Helena Hlavačková, rovněž učitelka. Ta k nácviku tanečníků a tanečnic velice profesionálně přistupovala a oni jejím přístupem k nim byli velice nadšeni,“ vysekne jí poklonu maminka vážanské stárky. Při povolování hodů u obecního úřadu a večer při hodové muzice tancovala chasa i děti Staroměstskou sedlckou, figurální a jiné tance.

Jubilejní dvacáté hody na Velehradě
Jubilejní dvacáté hody na Velehradě byly radostí ze života

Rodina Štastných má už léta k hodovým tradicím kladný vztah. Na otázku, co pro rodiče znamenalo vypravovat o hodech dvakrát za stárku starší dceru a letos i tu mladší, bez rozpaků manželé Štastní odpoví: „Bylo to plánování, zařizování, gruntování, prostě hodně práce. Ale fasádu domu jsme neměnili. Za to máme nový slovácký dvůr, kde se hodovalo,“ řeknou s šibalským úsměvem rodiče svých dvou dcer, na něž jsou hrdí.

„To, že manželé vypravují ze svého domu stárky, je pro nás přirozenou povinností a hrdostí. Vždyť jde o následování tradice tak dlouhé, jak jen pamatují ti nejstarší lidé v obci,“ popsala své pocity Renata Šťastná,

Nedělní odpolední obchůzce obce s atributem hodů, právem, předcházela od 10.30 hodin hodová mše, kterou sloužil P. Jozef Červeň, farář Římskokatolické farnosti Polešovice. Hodovou atmosféru dokreslila v sobotu večer ve vážanském  kulturním domě hodová zábava. K obveselení i k tanci vyhrávala poprvé v historii hodů dechová hudba Nedakoňanka a cimbálová muzika Litera.