Majitelky se i přes přesvědčování tamních nadšenců i památkářů rozhodly domek prodat. „Oprava by byla nesmírně nákladná. My si ji nemůžeme dovolit a obec ji opravit nechce. Proto jsme se rozhodli, že objekt prodáme. Vedení obce plánuje, že by na jeho místě vzniklo nové bydlení pro seniory," vysvětlila jedna ze spolumajitelek kněžpolského stavení Marie Stránská. A podobná situace panuje například i dalších obcích regionu, jako například v Rudicích. Tam, i přes snahu tamních nadšenců, vedení obce rozhodlo o zboření zachovalého historického stavení u tamní autobusové zastávky. O záchranu památky usiloval mimo jiné i Rudičan a ředitel muzea Bojkovska Tomáš Hamrlík. „Je to velká škoda. Tak zachovalý historický domek už Rudice nemají. Obec přijde o velkou cennost. Rozhodnutí moc nechápu, vždyť památkáři nabízeli, že uhradí až sedmdesát procent nákladů na opravu budovy. Starosta tvrdil, že v tomto případě dá na odborníky, a nakonec rozhodl víceméně jen na základě ankety mezi obyvateli obce," poznamenal Tomáš Hamrlík.

Rozhodující slovo tak mají v otázce zachování cenných objektů právě obecní úřady. Ani ty však většinou nemají na opravy domků peníze. „Budova a chlévy jsou z roku 1935 a jejich oprava by tak byla velmi náročná. V současné době projektujeme posunutí zastávky, která se u domku nachází, a úpravu plochy na odpočinkovou zónu. Domek tak na svém místě zůstane ještě minimálně do konce letošního roku," sdělil starosta Rudic Jiří Gavlas.

Pokud majitelé projeví snahu své domy zachránit, mohou je nechat zapsat do seznamu chráněných kulturních památek. „V takovém případě mají možnost získat peníze z dotačních titulů na údržbu objektu. Pokud tak ale majitel neučiní, podobná možnost pak samozřejmě zaniká," vysvětlil ředitel Slováckého muzea v Uherském Hradišti Ivo Frolec.

Oslovení majitelé domů ale tvrdí, že snaha zachránit původní historickou stavbu s sebou přináší i řadu úskalí. „V takovém případě je nutné dodržovat doporučení památkářů. V praxi to znamená, že majitel nemůže opravovat domek jak se mu zachce, ale ponechat původní prvky a materiály. A zajištění těchto oprav je velmi nákladné, mnohdy několikanásobně dražší než oprava s použitím současných materiálů. Také čekání na dotace se může velmi protáhnout, a plánované opravy se tak mohou protáhnout na řadu let," míní Svatopluk Stojaspal, spolumajitel jednoho z historických domků na Uherskohradišťsku.

Snaha památkářů a dalších odborníků při pokusech o záchranu domků vychází často naprázdno. Nemají totiž prakticky žádné pravomoce, jak zachování historicky cenných budov účinně zajistit. Odborníci tvrdí, že jedinou hybnou silou při podobných snahách se tak stává osvěta. Například Slovácké muzeum vydalo od roku 2008 celkem čtyři publikace s fotografiemi a popisem cenných domů na Uherskohradišťsku, Zlínsku, Vsetínsku a Kroměřížsku. Pracovníci muzea tak chtělo touto osvětou vyzvednout stavební unikáty obcí a přispět alespoň osvětou ke snahám o jejich záchranu. „Karta je na straně památkové péče a starostech obcí. Vydanými publikacemi můžeme pouze apelovat na tyto orgány, aby své památky nepřehlížely a uvědomovali si jejich význam. Jiné možnosti, jak přispět k záchraně těchto unikátních staveb nemáme," poznamenal ředitel Slováckého muzea Ivo Frolec.

Naopak původní historické stavby, které dnes slouží jako památkové domky pro řadu kulturních akcí, v minulosti zachránili například ve Vlčnově, Hluku, Topolné, Ostrožské Lhotě a dalších obcích Slovácka.