Herci před deseti dny vybojovali titul pro nejlepší mladé divadlo v Česku, natočili několik filmů, jsou zváni do televizních i rozhlasových vysílání. Jak to všechno vnímá ředitel divadla Igor Stránský?
Jsme na konci roku 2007. Jaký byl pro Slovácké divadlo?
Až se to bojím říct, ale byl nejlepší a zároveň i nejnáročnější ze všech, které jsem v Uherském Hradišti prožil. Uvedli jsme několik českých premiér, jezdili po festivalech, natáčeli v televizi i v rozhlase a doma na nás čekal rekordní počet předplatitelů. Víte, to je velká odpovědnost. Laťka se posunuje stále více nahoru a mojí povinností je vytvořit kolegům takové podmínky, aby ji mohli přeskakovat.
Použil jste sportovní terminologii, jak jste si tedy v divadle poradili se sedmi tituly v letošním roce a s onou vysoce nastavenou laťkou?
Žádná z inscenací nebyla průměrná, každá dosahovala velkých úspěchů. Troufnu si tvrdit, že jsme laťku zdolávali na první pokus.
Co se vám v jedné větě vybaví, když vyslovím názvy jednotlivých inscenací z letošního roku? Divá Bára:
Pitínský je v Hradišti nejlepší. Jsme pyšní, že taková osobnost má právě k našemu divadlu tak blízko.
Villon F. (Na krk oprátku ti věší):
To se usmívám. V jiných divadlech jej odmítli, u nás dopadl skvěle a reprezentoval náš kraj na divadelním festivalu České divadlo v Praze. Zajímalo by mě, co si teď myslí ti ředitelé, kteří jej nechtěli. (úsměv)
Vyrozumění Václava Havla:
O tom se mi těžko mluví, protože jsem je režíroval, ale myslím, že se nám podařilo ukázat, že témata, o kterých Havel píše, jsou aktuální pořád. A diváci až na výjimky, se kterými jsme počítali, odcházeli spokojení.
1+2=6:
To je brilantní sranda. Myslím, že právem se komedie bude v únoru ucházet o titul Komedie roku na Festivalu smíchu v Pardubicích.
Song pro dva:
Ve dvou se to dá táhnout – a dobře.
Šťovík, pečené brambory:
Byla to třetí hra Zoltána Egressyho na našem jevišti a podle mě jsme dokázali, že mu rozumíme. Těším se tedy, že tu čtvrtou hru napíše, jak slíbil, speciálně pro naše divadlo.
Pýcha a předsudek:
Krásná tečka za divadelním rokem od šumného Radovana Lipuse.
Nezažil jste ale jen úspěchy. Vzpomenete si, kdy vám do smíchu nebylo?
Třeba když mi Míra Zavičár a Saša Vronská oznámili, že se rozhodli odejít z našeho divadla. Zapustili tady výrazné kořeny a mně z toho bylo smutno. Ale nemůžu jim přece bránit. Neodešli kvůli divadlu, ale vydali se za svými milými. To samozřejmě respektuji.
Jak se ve Slováckém divadle zabydleli nováčkové?
Oba skočili do práce po hlavě a dokázali, že umí plavat. I když si Pavlína Vašková při prvním skoku zlomila nohu. (smích)
Co pro vaše divadlo znamenají nejrůznější ceny, kterých se vám v poslední době tolik hrne?
Je to důkaz, že patříme mezi špičková česká divadla, ale rozhodně to není vstupenka k dalším úspěchům. Nesmíme si dovolit usnout na vavřínech. Děláme divadlo hlavně pro lidi, a ti jsou pro nás nejdůležitější.
Víte už, kolik předplatitelů bude navštěvovat Slovácké divadlo v příštím roce?
Dnes už jsme za hranicí 6000 předplatitelů, to je neuvěřitelné číslo. Když jsem to v Praze oznámil Václavu Postráneckému, který v Hradišti začínal, zalapal po dechu a veřejně prohlásil, že by to sice říkat neměl, ale Slovácké divadlo má víc předplatitelů než pražské Národní divadlo.
