„S tím, že oslepnu jsem počítal. Člověk musí ve světě plavat, i když ho hodí do studené vody. Beru to s humorem,“ říká Rudolf Samec. Podle něj se člověk nesmí litovat a spoléhat jen na druhé, ale má se sám snažit situaci zvládnout. Po ztrátě zraku se u něj prohloubily ostatní smysly.

„Automaticky se zlepšil hmat. Cítím třeba líp terén přes podrážku boty. Při orientaci v prostoru mi pomáhá i pocit na tváři nebo zvuk provozu na silnici,“ vypráví o svých schopnostech nevidomý. Trasy, kterými jednou šel si pamatuje i s překážkami na nich. Lidi na ulici reagují na slepého člověka různě.

„Jednou jsem holí nechtě podrazil nohy mladíkovI, který přede mě skočil. Rozčiloval se a nadával, jestli jsem slepý. Řekl jsem mu že ano. A ty taky nevidíš? Zeptal jsem se ho,“ směje se. Pracovní uplatnění nevidomých je omezené. Rudolf Samec pracoval jako masér. Dodnes občas ještě masíruje.

„Lidi říkají, že moje masáže jsou jiné než od zdravého člověka s několikatýdenním fofr kurzem,“ vypráví o svém zaměstnání nevidomý masér. Zná dobře ze školy pro slabozraké a nevidomé úpony svalů. Říká, že zákazníky nehladí, ale vyhmátne bolestivé body.