Relativně dlouhá a mrazivá zima, která letos na Slovácku panovala, je podle všeho to nejlepší, co mohlo přírodu potkat. „Především je výborné, jakým způsobem byly rozloženy srážky. Dlouhodobější pokrytí sněhem a jeho pomalé odtávání hraje významnou roli v případě optimálního vodního režimu lesa. Příroda se tak může v klidu připravit,“ vysvětluje biolog Lubomír Pospěch, který se zaměřuje na oblast Bílých Karpat.

Dodává, že Bílé Karpaty jsou na vyrovnanost vodních poměrů mimořádně citlivé. „Co se týče odolnosti proti lýkožroutovi, o lesy se neobávám už jenom vzhledem ke složení a vitalitě porostu. Škůdců zde žije minimum,“ říká Pospěch.

Podobně optimisticky vnímají letošní rok také firmy hospodařící v lesích. „Očekáváme snížení deficitu vody v půdě, kvůli kterému stromy ztrácí svou přirozenou obranyschopnost,“ konstatuje Marian Zvoníček, inspektor genetiky, pěstování a ochrany lesa z Krajského ředitelství Lesů ČR ve Zlíně. Podle něj tedy existuje předpoklad nižšího počtu podkorního hmyzu a dalších škůdců. „Lesy na Zlínsku patří v republikovém srovnání k těm v nejlepším stavu. Navíc listnaté porosty Chřibů a Bílých Karpat jsou vůči lýkožroutovi mnohem odolnější než smrkové monokultury,“ podotknul Zvoníček.

Správa chráněné krajinné oblasti (CHKO) Bílé Karpaty se na celou věc dívá z poněkud jiného úhlu „Ochrana přírody nezná pojem škůdce, každý organismus má své místo v ekosystému,“ sdělil vedoucí správy CHKO Bílé Karpaty v Luhačovicích Jiří Němec.

V loňském roce bylo na pozemcích pod správou Krajského ředitelství Lesů ČR ve Zlíně v předjarním období instalováno téměř 3300 lapačů a 3500 lapáků (úmyslně pokácený strom, do kterého kůrovci přednostně nalétávají - pozn. aut.). Lesníci se v našich podmínkách často potýkají především s lýkožroutem smrkovým, lesklým a v poslední době také s lýkožroutem severským.