Sto let má budova základní školy, ale čtyřicet šest let nese název UNESCO," ohrazuje se k jubileu někdejší první hradišťské základní devítileté školy (ZDŠ) s rozšířeným vyučováním jazyků její bývalá zástupkyně ředitele, dnes devadesátiletá Vlasta Krystoňová. Jediná žijící pamětnice změny názvu vzdělávacího ústavu.

„Psal se rok 1967 a já byla povolána do Prahy na ministerstvo školství, snad proto, že jsem měla aprobaci na češtinu, němčinu, angličtinu a francouzštinu. Tam jsem se dozvěděla, že v celé Československé republice byly vybrány čtyři školy, aby se vznikem školy UNESCO zabývaly," listuje ve vzpomínkách kantorka ve výslužbě Vlasta Krystoňová. Z těch čtyř škol v republice měly nést název UNESCO dvě v Uherském Hradišti – 1. ZDŠ a gymnázium.
Všechny získané informace na ministerstvu školství přetlumočila profesorovi gymnázia Antonínu Mazurkovi, který měl na gymnáziu uvést tuto záležitost do života. „Na naší ,jedničce´ jsem se měla o totéž postarat já. Brala jsem to jako poctu. Vždyť mít dvě ze čtyř škol v republice v Hradišti, to něco znamenalo. Dostala jsem adresy některých zahraničních škol, které se danou problematikou zabývaly a rozjela jsem se na zkušenou do Anglie," svěřuje se jediná žijící pamětnice vzniku UNESCO škol na Slovácku.

Netají se tím, že před rokem 1967 ani pořádně nevěděla, co to UNESCO vůbec je. Po návratu z Anglie se ruku v ruce s profesorem Mazurkem a vyučujícími jazyků na obou školách pustili do práce. „Museli jsme koncipovat zahajující dopisy, překládat je do jiných jazyků, které jsme na našich školách vyučovali a krok po kroku rozbíhat celý program. Navazovali jsme také spolupráci se školami v zahraničí a cestou dopisů jsme se chlubili i tím, co v našem městě i škole stálo za pozornost," spíše konstatuje, než se chlubí zakladatelka UNESCO škol v Hradišti, ale také členka týmu házené Slovácké Slavie, který získal v roce 1950 titul mistryň Československa.

Na chvíli se zamyslí, zahledí kamsi do dáli a začne skládat větu k větě. „Uherskohradišťskou základní školu UNESCO beru jako své pracovní a velmi milované dítě. Tři roky poté, co jsem ji přivedla na svět jsem byla převelena na Zdravotnickou školu Uherské Hradiště, kde jsem deset ředitelovala," spíše konstatuje, než se chlubí profesorka Krystoňová.

S radostí konstatuje, že dnes je v Česku na padesát škol UNESCO. „Stále s nimi sympatizuji, fandím jim a přeji jim do jejich další činnosti mnoho úspěchů," dodává s pousmáním žena, která stála v Uherském Hradišti u jejich kolébky.