„Ve třetím a čtvrtém ročníku jsou studenti již plnoletí a mohou si sami psát omluvenky. Pak se stane, že nesplní docházku a mají problém,“ vysvětluje Marta Kratochvílová, zástupkyně ředitele hradišťského gymnázia. Málokterý učitel však podle ní nechá žáka s klidným srdcem propadnout.

Pokud má školák jednu nebo dvě pětky, čeká jej na konci prázdnin reparát. Pakliže však nasbírá nedostatečných víc, automaticky propadá. „Když vím, že se žák připravuje na povolání, kde látku z daného předmětu potřebovat nebude, tak nemá význam, aby propadl,“ vysvětluje Dana Černíková, učitelka Základní školy UNESCO v Uherském Hradišti. Podle odborníků je důležitý individuální přístup a také komunikace mezi učitelem a žákem.

„Učitel by se měl snažit motivovat,“ říká psycholožka Denisa Ščerbová z brodské pedagogicko-psychologické poradny. I ona souhlasí s názorem, že propadnutí dítěti příliš nepomůže.

„Pokud dítě nemá vyloženě poruchu učení, vždycky něco umí,“ myslí si učitelka Alena Vičánková. „Kantor by se měl snažit zjistit, co žákovi alespoň trochu jde, a tam se to pokusit na čtverku uhrát,“ doplňuje ji její kolegyně Černíková. Psycholožka Ščerbová navíc připomíná, že ne vždy je známkování objektivní. „Do psychologické poradny chodí čtverkaři, kteří mají očividně navíc. Naopak jsou děti, které dostávají dvojky, ačkoli si je nezaslouží,“ dodává Ščerbová.

Takzvané propadnutí se na českých školách poprvé objevilo ve druhé polovině 19. století. V některých zemích se s ním však žáci vůbec nesetkají. Například v Dánsku, Švédsku nebo Anglii kvůli prospěchu studenti ročník opakovat nemusejí.