Je mlhavé ráno, jeden stupeň nad nulou. V sedm hodin se setkávám s vedoucím střediska Valašské Meziříčí Správy a údržby silnic Valašska Jindřichem Stodůlkou.

Parta tří silničářů už čeká v dodávce a vyrážíme po okreskách v okolí Valašského Meziříčí. Bude se záplatovat. Letošní zima dala cestám zabrat, výtluky rostly jako houby po dešti.

První díra přichází na řadu pod horizontem za obcí Branky. Z auta vyskáčou Petr, Pavel a Lukáš a bez okolků vytahují nářadí a pytel se studenou obalovou živičnou směsí.

Metla, lopata, hořák s propanbutanovou lahví a žabka, tedy vibrační deska pro upěchování. To je všechno, co k opravě potřebují.

Pouze za sucha

Zamést, vysušit, nasypat směs a udusat. Zdá se to jednoduché, ale všechny kroky se musí udělat pečlivě.

„Důležité je z díry vymést všechny šutry a nečistoty. Pak se to musí hořákem nahřát a pořádně vysušit, jinak by směs nechytla,“ vysvětlují silničáři, zatímco z pětadvacetikilového pytle sypou do připravené díry černou, lepkavou živičnou směs.

Pár zkušených pohybů lopatou a může přijít na řadu vibrační deska, se kterou na závěr několikrát přejedou tam a zpátky a je hotovo. Pět minut, víc to zkušeným pracantům nezabralo. A zhruba půl pytle směsi.

„Vozíme asi dvacet pytlů. Zalepíme za šichtu asi čtyřicet děr. Hodně ale záleží, jak jsou velké, někde spotřebujeme půl pytle, někde padnou i tři. U kruháče ve Valmezu jsme vysypali deset. Tam je to nekonečný příběh,“ říkají.

Jeden z týmu musí řídit dopravu, protože dodávka stojí pod horizontem a mohlo by dojít ke kolizi. Dozvídám se, že když jezdí opravovat frekventované silnice první třídy, nebo kruhové objezdy, berou navíc dva lidi k řízení provozu.

Okamžitá oprava

Záleží také, jak jsou díry daleko od sebe a kolik se za nimi nacestují. Sedáme do aut a vyrážíme k dalšímu objevu u křižovatky na Komárovice. Moc výtluků v tomto období není, protože všechny už cestáři zalepili hned po objevení.

„Silnice druhé třídy kontroluju dvakrát za měsíc, třetí třídy jednou měsíčně. Silnice první třídy se kontrolují dvakrát týdně. Je nutné výtluky opravit okamžitě. Jinak se rozšiřují a bývá to složitější,“ říká Jindřich Stodůlka.

Odhalí devadesát procent děr na silnicích. Na zbytek upozorní řidiči údržby, výjimečně zavolá starosta. Telefon většinou zvoní v okamžiku, kdy už je silnice opravená.

Díry mají v průměru třicet centimetrů, hluboké jsou deset až patnáct.

„Je jich letos více než obvykle. Zima jim dala zabrat. Jednak hodně mrzlo a taky se dost střídaly teploty. Voda zateče do spár, prasklin, tam vymrzne, rozjezdí se to a výtluk je na světě,“ popisuje.

Čím hlubší, tím lepší 

Jsou úseky, kde je pět děr za sebou. Nejvíc dostaly zabrat vysokohorské oblasti. Karlovicko, Pustevny i Soláň jsou podle šéfa cestářů rozstřílené hodně.

Paradoxní je, že čím je výtluk hlubší, tím lépe v něm směs drží. Proto se plytké díry musí vyfrézovat, nebo se opravují tryskovou metodou Patch.

„Samozřejmě je nejlepší položit celou živičnou vrstvu. To je ale cenově náročné. Trysková metoda je v poměru cena výkon nejlepší. Stříkáme horkou emulzi, pro kterou jezdíme do obaloven v Šenově u Nového Jičína, Lipníku, nebo Zádveřicích. Jenže ještě nespustili výrobu po zimě, bude to až v dubnu,“ říká Stodůlka.

Sehraná parta se pouští do další díry. Nepracují stabilně spolu, většinou trojice seskládají, jak to přijde. Všichni jsou to řidiči sypacích vozů, když zrovna nesypou, opravují v nepřetržitém provozu silnice. Mnohdy je lepší kvůli hustému provozu vyjet až navečer, ale tak, aby zase nerušili noční klid.

Agresivní řidiči

Co zaráží a zní až neuvěřitelně, že řidiči projíždějící kolem pracující party jsou mnohdy neurvalí a ještě jim za to, že pro ně opravují cestu, nadávají.

„Jejich agresivita je velká. Když řídíme dopravu, nereagují ani na plácačku. Jedou dál, nedodržují snížení rychlosti a osmdesát procent nerespektuje přechodné dopravní značení,“ zlobí se Jindřich Stodůlka.

Nezbytným mobilem v ruce zachytí fotku díry před a po opravě, aby pomocí aplikace odeslal data včetně přesné polohy na Ředitelství silnic Zlínského kraje (ŘSZK). Chlapi naskakují do aut a pokračují na další díry, které jejich šéf objevil u Choryně.

Padlo sto milionů

Silnice II. a III. třídy daly letos cestářům ve Zlínském kraji zabrat. Jen v lednu stála údržba přes padesát milionů korun. „V únoru to bylo dalších zhruba čtyřicet sedm milionů. Dva měsíce nás stály skoro sto milionů. Přitom na celý rok jsme počítali s objemem osmdesát pět milionů. To jsou průměrné náklady na zimní údržbu silnic za posledních pět let,“ vypočítává ředitel ŘSZK Bronislav Malý.

Stav silnic je podle něj daleko horší, než za poslední dva až tři roky. Kvůli mrazům a kolísavým teplotám.

„Jarní opravy nás budou stát daleko více. Proto bude i toto předmětem našeho březnového jednání o navýšení peněz se zástupci úřadu Zlínského kraje,“ uzavírá ředitel Malý.