Za sběrem šišek ze sekvojovce v Břestku-Chabaních, který tam před bezmála dvěma staletími vysadil hrabě Berchtold, se poprvé vydal před dvaatřiceti lety.

Muž beze strachu a závratí se začal sběrem semen z lesních dřevin zabývat před půl stoletím na Učňovské škole lesnické v Prachaticích. „Zúčastnil jsem se tenkrát celorepublikové soutěže lesnických učňů, z níž jsem si odnesl prvenství za nejlepší čas dosažený při výstupu do koruny dvacetimetrového stromu,“ listuje vzpomínkami Petr Brabec, který byl na počátku sedmdesátých let minulého století čtyři roky profesionálním sběračem semen lesních dřevin v Semenářském závodě v Týništi nad Orlicí. Bohatství v podobě semen z korun lesních velikánů snášel několik let i jako technický zaměstnanec bývalého Lesního závodu Buchlovice.

Do korun třiceti až čtyřicetimetrových stromů šplhal jako veverka, takže pro něj nebyl nezdolatelný asi sekvojovec na Chabaních, za jehož šiškami, jejichž štítky šupin mají zřetelný trnovitý výčnělek, se vydává přes třicet let. Rok co rok jich domů přinese 20 kilogramů.

„Několik let jsem šišky sekvojovce sbíral v různém časovém období, od poloviny listopadu do dubna, pro lesníka Bedřicha Součka z Řícmanic u Brna. Ten semeno vzácného sekvojovce pokusně vyséval a malé sazenice z něj vyrostené vysazoval do lesních porostů ve Školním lesním podniku Křtiny,“ informuje Brabec, jenž Součka několikrát žádal o recept, jak ze semen sekvojovce vypěstovat semenáčky a sazenice. „Mně se to prostě nedařilo z několika důvodů, špatné klíčivosti semene a některých druhů nemocí, které semenáčky postihly. Jak vypěstovat zdravé tříleté výsadby schopné sazenice, to mně pan Souček nikdy neprozradil,“ kroutí hlavou Brabec. Souček ho vždycky odbyl tím, že na to musí přijít sám.

Recept na vypěstování sekvojovcových sazenic si ale zkušený pěstitel odnesl na věčnost. A tak lesní inženýr Brabec trpělivě zkoušel vypěstovat z drobounkých semínek semenáčky, které jsou v prvních letech svého života ohroženy plísní šedou a mrazem. A výsledek se dostavil, ještě dokud bydlel Brabec na Velehradě. V zahradě za hájovnou mu začal vyrůstat sekvojovcový les. Malý, ale už les, který čítal víc než tisíc jednoletých a dvouletých semenáčků a pět stovek tříletých sazenic, které jsou vhodné k obohacení parků, zahrad, chatových oblastí, veřejných prostranství, ale i lesních porostů.
„Množství, váha a klíčivost semene je v našich podmínkách každým rokem rozdílná. Hmotnost tisícovky droboučkých semen se při klíčivosti do jednoho procenta pohybuje kolem čtyř gramů. Klíčící semenáčky mají tři až pět děložních lístků. Je-li jich víc, pak semenáček nasazuje dva i tři vrcholy,“ vysvětluje Brabec, pravděpodobně jediný pěstitel sekvojovců na Moravě.

Jeho chloubou jsou i další výpěstky u nás vzácných stromů. K nim patří kupříkladu opadavý jinan dvoulaločný (ginkgo biloba). „Mám radost z toho, že i ve Starém Městě, kam jsme se na důchod s manželkou přestěhovali, se v naší zahradě sekvojovcům daří. V zásobě mám na pět stovek výsadby schopných sazenic vzácného jehličnanu,“ konstatuje Brabec.

Zdeněk Skalička