Umělecký vedoucí a a kontráš cimbálové muziky Kunovjan Jaroslav Schottl

Na otázky Slováckého deníku odpovídal umělecký vedoucí cimbálové muziky Kunovjan Jaroslav Schottl.

Řekněte, jak dlouho jste na albu pracovali a narazili jste při jeho vzniku na nějaká úskalí?

Příprava CD trvala asi dva až tři roky - myslím tím výběr písní tak, aby byl obsah pro posluchače přitažlivý. Jedna skupina posluchačů říká: máte tam málo známých písniček, jiné skupině se líbí právě to, že na našich CD jsou i neznámé nebo méně známé písně. Už jen ten výběr byl plný úskalí – z širší nominace vypadla více než polovina písní. Pak přijde práce s jejich úpravou, notový zápis a hodiny zkoušení. Dílo je završeno tehdy, když notový zápis i autor se stanou zbytečnými, a každý muzikant vloží do písní svou „přidanou hodnotu“ a fascikl not je degradován na pár poznámek a harmonickou linku. Teprve potom je vhodná doba pro natáčení alba ve studiu. Ale i tam čekají ještě těžké chvíle a rychlá rozhodnutí.

Prozraďte, proč trvalo dlouhých sedm let jeho vydání?

Ze závažných rodinných důvodů ukončil u nás činnost basista a kontráš. Muzika potřebovala nějaký čas na sehrátí s novými členy. Také pracovní vytížení členů souboru sehrálo svou roli. V roce 1984 jsme vydali první profilové „elpíčko“ a s novým CD nám vychází průměr necelé čtyři roky na jedno album. A to nepočítám nosiče, na kterých jsme se podíleli s jinými muzikami, například Vyšívané písničky a další. Zájemci se mohou podívat na diskografii na našem webu www.kunovjan.cz. Ale kvalita není dána počtem CD, to už posoudí naši posluchači.

Kolik jste nahráli písniček? A z kterých jsou oblastí?

Cédéčko KUNOVJAN 2011 obsahuje šestnáct písňových bloků, celkem dvaačtyřicet písniček z našeho rodného Dolňácka, Luhačovického Zálesí, moravskoslovenského pomezí, Myjavy a folklorního „zahraničí“ Moldávie a Sedmihradska. Aby si posluchači mohli zazpívat s námi, bude do obalu s CD vložen malý zpěvníček.

Kterou vy osobně máte nejraději? Zkuste několika slovy říct, proč právě ji.

Nedá se jednoznačně říci, kterou mám nejraději. Je to jako s dětmi, jedno je hodné, druhé zlobivé; jedno se dobře učí, druhé ne, ale nakonec je máme rádi všechny stejně. Ale přece jen bych některé vytáhl. Mám rád písně, které vyprávějí nějaký příběh. Takže na tomto CD si rád poslechnu žertovné písně z Bošácké doliny. Sedlák se připlete mezi pány a jak to dopadne? Doporučuji poslechnout, píseň určitě vyloudí úsměv. Jako protiklad si poslechnu skladbu „Javorinko šedá“, která vám ten úsměv zase sebere – pro trochu mamonu, pro kousek zlata, „pre takú maličkost“ je zavražděn člověk. Je to písňový odkaz platný bohužel stále. Pro uklidnění bych si pak poslechl Uherské melodie s Víťou Machem na cimbál.

Hned několik členů muziky se podílelo na úpravách. Spíše kuriózní je, že mezi nimi byli hned tři primáši. Jak to celé vzniklo? To jste si písničky rozdělili a řekli, že každý upraví něco?

Mě velice těší, že na úpravách písní se podílí více autorů. Obsah CD je tak rozmanitější a taky mám dobrý pocit, že mé působení v cimbálové muzice Kunovjan přináší ovoce. Na albu se autorsky podíleli Jarda Zatloukal, Pavel Šupka, Petr Pomajbík, Víťa Mach a já. Tři z nich jsou primáši, jeden cimbalista a jeden je kontráš. Možná je to trochu kuriózní, ale užitečné – „dyž jste si to vymysleli, tak to fčíl zahrejte“. Písničky pro úpravy se nerozdělují. Každý si je sám najde, upraví a musí pak vytrpět kritiku muzikantů. A také musí vybrané písničky zapadat do celkového záměru CD. Pravda je, že některé písničky jsem měl „v šuplíku“ již 30 let. Čekaly na vhodného zpěváka.

Když nechcete poslouchat právě Kunovjan, tak jakou muziku si s chutí poslechnete?

Rád si poslechnu, jak hrají a jak to dělají jiné muziky. Ale také se vracím ke skupinám mého mládí - Beatles, Rolling Stone a dalším. Není špatné si také poslechnout starouherské melodie, například v podání zpěváka Márty Sebestyén. A ta úžasná hudba z období šestnáctého století. Vždycky mě znovu a znovu překvapí jejich hudební myšlení. Hudba Bedřicha Smetany a Antonína Dvořáka – to je přímo škola pro upravovatele lidových písní. Ale v praxi je to stejně na vás, musíte najít správnou míru kdy a kolik použít intuice a kolik rozumu. Ale to platí obecně, nejen v muzice.

Máte jako muzikant i vy osobně nějaké muzikantské vzory? Nebo naopak žádné vzory mít nechcete?

Asi každý folklorní muzikant, takže i já, posloucháme jiné konkurenční folklorní muziky. Ten poslech nás, ať chceme nebo nechceme, ovlivňuje. Něco jiného je ale vzor. Začínající muzika dokonce potřebuje mít nějaké vzory, aby se naučila základní postupy charakteristické pro danou folklorní oblast. Ale jakmile přežije svou „pubertu“, jde si dobrá muzika svou cestou. A rád konstatuji, že u nás na Uherskohradišťsku je dobrých muzik s vlastní tváří docela hodně.

Některé muziky experimentují s prolínáním lidové muziky s exotickými prvky, etno hudbou, africkou hudbou. Je i toto směr, kterého se od Kunovjanu možná někdy dočkáme?

Je to velmi lákavé a jsou tu možnosti vlastní tvorby s využitím prvků jiných kultur. Ale vyžaduje to hodně času a studia. Zatím jsme nad tím neuvažovali, ale kdo ví …

Na cédéčku zpívají i zajímaví hosté. Vedoucí tanečníků David Pavlíček, mladá děvčata ze sboru. Proč jste je přizvali?

Spíše než hosté jsou to naši kolegové ze souboru. Folklorní soubor Kunovjan a cimbálová muzika Kunovjan jsou sice dvě občanská sdružení, ale spolupracují již dlouhá desetiletí. S trochou nadsázky, od druhé poloviny minulého století. David Pavlíček vyzrál jako zpěvák a byla by škoda nevyužít vlastní zdroje. Vedle „pěvecké stálice“ Kamily Machové a příjemného barytonu Radka Schottla přinesl David jasný a zřetelný tenor. Děvčata jsou součástí souboru Kunovjan a dostala svou příležitost, určitě je uslyšíme častěji.