Za vznikem kolekce stojí čtyřicátník Tomáš Hamrlík, jenž muzeu šéfuje už čtrnáct let. Vlastní sbírku rádií a televizorů začal budovat na začátku 90. let minulého století, už když navštěvoval v Bojkovicích základní školu. A ta je teď předobrazem výstavy.

„V 90. letech byly takových věcí vyházené hromady a mě už jako malému klukovi to přišlo strašně líto, takže jsem je sbíral. Tak začala vznikat moje sbírka. Už někdy v páté třídě jsem prolézal kontejnery, protože každý vyhozený kus se mi jevil ohromně designově krásný a já jej považoval za součást nábytku, který měl duši,“ líčí Tomáš Hamrlík své sběratelské začátky.

Doma podle svých slov může mít zhruba tři desítky kusů, převážně radiopřijímačů.

„A přesně podle svojí sbírky jsem sháněl historická rádia a televizory do sbírky v muzeu. Příkladem může být právě televizor Šilelis, který mám doma jako dárek od dědečka z roku 1988, a jenž je v podobě jiného exempláře od dárce součástí muzeální expozice,“ naznačuje Tomáš Hamrlík.

Bojkovice Muzeum Bojkovska Výstava televizorů i radiopřijímačů

Z vlastní sbírky věnoval Muzeu Bojkovska tři historické přijímače. Jedním z nich je Radiogramofon 512008 Tesla ZZ4 z roku 1951, který je zároveň gramofonem, radiopřijímačem i rozhlasovou ústřednou pro školy či úřady.

„Dalším je sovětská televize Elektronika VL100 z roku 1972, kterou si moje teta koupila v Sovětském svazu, když tam studovala. Zkratka VL100 zřejmě značí Vladimír Lenin a sté výročí jeho narození. To připadalo na rok 1970, kdy tam tyto televizory začali vyrábět,“ uvažuje Tomáš Hamrlík.

Přiznává, že marně přemýšlí o tom, který typ přístroje má doma, a v expozici Muzea Bojkovska zastoupen není.

„Jisté je to, že moji sbírku ta muzejní od dárců z bojkovického regionu daleko předčí, a to je dobře,“ uzavírá Tomáš Hamrlík.