Kdy jste se s dcerou rozhodly, že nabídnete sestrám Karmelitkám Dítěte Ježíše vytvoření šatů pro Pražské Jezulátko a co vás k tomu vedlo?

Bylo to velmi spontánní. Řeším si dost složité životní rozhodnutí, které se týká nejen mého osobního života, ale hlavně mojí další práce. Dcera s dětmi byly u mě v Praze a než odjely do Brna, jely jsme k Pražskému Jezulátku, pomodlit se za správné rozhodnutí i cestu, na kterou se máme obě dát.

Požádala jsem o to, zda bych mohla někdy ušít nové šatičky, i kdyby je Jezulátko mělo oblečené jen jeden den. Slyšela jsem a vím, že Jezulátko jich má opravdu mnoho, asi 322 a nové dary proto už nemohou přijímat.

Souhlas byl velmi výjimečný, byl proto i radostným překvapením, a pro mne to byla i částečná odpověď na moje otázky a modlitby…

Musely jste se při jejich tvorbě řídit nějakými pravidly, doporučeními, radami řeholnic?

Ano. Oblečení znázorňuje královský oděv a má svoje pravidla. Jezulátko bez šatiček symbolizuje Ježíška jako bezbranné dítě, jeho královský šat pak znázorňuje jeho královský původ a Božskou všemohoucnost.

Jaké materiály a doplňky jste použily, co rozhodlo o barvě základní látky a na jaké figuríně jste róbu zkoušely?

Zelená barva je barvou liturgického mezidobí a domluvily jsme se na ní. Materiál je český brokát, hlavní motivy jsou vyzdobeny štrasovými kamínky, vyrobené také v České republice. Dokola šatiček i pláště jsou zlaté krajky. Kolem ručiček a krku má Jezulátko takzvané okruží, to je také z bílé a zlaté krajky.

Zdobení – zlaté lipové lístky, které jsou ze štrasových kamínků. Lípa je strom, který symbolizuje mír, ochranu, bezpečí a lásku. Lipová ratolest je symbolem České republiky, ale také Slovenska a dalších slovanských zemí. Z jednotlivých lístků lípy jsme seskládaly čtyřlístek, ve kterém je ukryto více symbolů.

Tři lístky čtyřlístku znamenají Boží trojici, čtvrtý lístek vyjadřuje podle nás štěstí a lásku. Současně stonky v čtyřlístku symbolizují kříž. K němu však má děťátko Ježíšek ještě daleko, proto je na šatičkách jen v náznaku. Podrobnosti ke střihu bych si ráda nechala tajemstvím.

Kdo všechno vám a dceři pomáhal od samotného návrhu modelu až po konečné vyhotovení a jak dlouho trvalo, než jste byly s prací hotové?

Nikdo další nám nepomáhal, ani jsme nechtěly. Šatičky jsem šila já, dcera je pomáhala ručně zdobit a našívaly jsme obě štrasové kamínky. Řešily jsme spolu, jak bude jejich výzdoba vypadat a co bude symbolizovat. Podělily jsme se o náklady. Pracovala jsem na nich ustavičně celý jeden týden, všechnu ostatní práci jsem odsunula.

Řekla jste mi, že jste šatičky pro Pražské Jezulátko tvořily s pokorou i úctou a jejich hodnota tkví ve vaší hluboké víře a modlitbě. Mohla byste tato svá slova trochu rozvést a pro naše čtenáře dovysvětlit?

Často se mě teď někdo ptá, kolik by ty šatičky stály. Nikdy jsem nesdělila žádnou částku, protože by mě to ani nenapadlo počítat. Byla to tvorba ze srdce. Když jsem je šila, myslela jsem na mnoho lidí i situací ve světě. Moje myšlenky na vše byli modlitbou a prosbou k Pražskému Jezulátku. Snažila jsem celý týden hodně soustředit na pozitivní myšlenky a na to co je ve světě potřeba.

Aby bylo na světě všude a pro všechny bezpečné místo pro život, aby lidé k sobě navzájem chovali úctu a vlídnost, měli pochopení pro to, co a jak prožívá druhý člověk, aby lidé hledali a viděli více dobra, protože věřím, že je ho všude mnoho…

Šatičky jsem ukázala několika blízkým lidem a přátelům, kterým věřím, že jejich modlitba je vždy upřímná. A také malým dětem. Protože děti jsou čisté, upřímné, nezkažené dnešním světem. A jsou naše budoucnost.

Žijete v Praze, pocházíte však ze Slovácka, přesněji z Ostrožské Nové Vsi, a právě tam lze také nalézt kořeny vaší víry a vztahu ke křesťanství, jako takovému. Kdo na vás v tomto ohledu, měl nejvýraznější vliv, případně ve kterém úseku svého života jste se k víře začala přiklánět nejvýrazněji?

Samozřejmě rodiče a rodina. V životě se mi však vícekrát staly logicky nevysvětlitelné věci, kterým bych asi nikdy nevěřila, kdybych je osobně neprožila. A také i díky těmto zážitkům mám zkušenosti, které mě vedou k tomu, abych občas lidem sdělila svůj názor, že je vnitřní duchovní život důležitý.

K víře vede své děti také vaše dcera Martina. Její syn – váš vnuk Tomáš, je ministrantem. Dokonce ministroval při zádušní mši za Karla Gotta v katedrále sv. Víta, Václava a Vojtěcha…

Tomáš (8 let) i Eliška (5 let) jsou od malička velmi vnímaví a empatičtí, i k lidem slabším, starým, nebo nemocným dětem. Víra a modlitba jsou pro ně přirozená část života, pomodlí se za sebe a rodinu, ale také za druhé lidi. Modlitba pro ně znamená možnost, jak myslet, požádat o pomoc za kamarády nebo lidi, které něco trápí. Takový malý příklad - vždy když jede a houká sanitka, pomyslím si jen letmo na to, aby tomu člověku v sanitce bylo líp, aby lékaři pomohli, aby přežil.

Když byl Tomík maličký, mluvila jsem o tom se svojí dcerou, on to slyšel. Pak mi po dlouhé době řekl, že vždy, když jede sanitka, tak myslí na lidi, které sanitka veze, protože jsem to kdysi říkala a on to slyšel.…a naučil to i sestru Elišku. Toto je modlitba – spontánní myšlenka a prosba v dobro, pro sebe i pro druhého člověka. Obě děti od malička vystupují na našich uměleckých večerech, Tomáš už moderoval několik našich programů a přál by si být dobrým dětským moderátorem, oba s námi vystupovali několikrát v televizi.

Věřím, že díky jejich duchovním poznatkům a naším osobním příkladem, dokážou v životě skloubit showbusiness a reálný život, a zůstat takovými jako jsou doposud. Karla Gotta měli rádi lidé všech generací, a to, že Tomáš ministroval na zádušní mši, a byl i zapojený do úkolů při obřadu, to byla pro něj i pro nás všechny moc velká pocta. On si toho nesmírně váží a často o tom mluví. Jinak ministruje při mši běžně, rozhodl se sám.

Česká republika je považována za nejateističtější zemi v Evropě. Tradice našeho kontinentu ale naopak vycházejí právě z křesťanských základů. Nemáte obavy z toho, co by tento prohlubující se rozpor mohl přinést budoucím generacím obyvatel naší země?

Lidé jsou v dnešní době ovlivňováni strachem, který vychází z negativních informací, filmů plných násilí. Už dětské programy jsou tvořeny tak, aby v dětech vyvolaly strach, úzkost a vyvolávaly v nich pocity, že je to tak normální. Strach lidi ochromuje a s lidmi, kteří se bojí, se pak dá manipulovat. Myslím si, že je v ČR mnoho lidí, kteří nechodí do kostelů, nejsou členy žádné církve a jsou to dobří a velmi hodnotní lidé.

Zajímají se o duchovní život, pečují o svoji duši a o své tělo, ale nechtějí sdílet to, jak vše pochopili kněží a různí duchovní vůdci, a brát to jako své dogma. Takže věřím, že na tom tak špatně nejsme a věřím, že i když je to těžké, tak může každý jeden člověk z nás přestat věnovat pozornost všemu negativnímu, co se na nás ze všech stran tlačí, a místo toho věřit v dobro. Aby mělo šanci být větší a silnější.

Vizitka Marie Zelené

Je jí 54 let a žije a tvoří v Praze, pochází z Ostrožské Nové Vsi na Slovácku. Spolupracovala na mnohých významných českých i světových soutěžích krásy se svojí tvorbou večerních šatů. Je autorkou uměleckého projektu Návraty k hodnotám a Oslava krás světa, na kterých úzce spolupracuje se svojí dcerou Martinou Hrnčířovou (33).

Jejich programy, jsou propojeny uměleckými i kreativními modely, a dalšími různorodými umělci. Mají za cíl představit lidem země, zajímavé místa a města, jejich krásy, kulturu i historické odkazy předků.

Marie je rovněž autorkou veselého obrázkového oblečení pro dětské lékaře a sestry, které zmírňuje strach dětí z vyšetření a pobytu v nemocnici. Tvoří také liturgické oblečení, alby pro ministranty, které mají její rukopis a jsou modernější než ty původní.