Brány chřibských lesů odemknuli mykologové a jejich příznivci po vzoru vodáků, kteří na jaře odemykají řeku. Poté si na zdar letošní houbařské sezony připili štamprličkou salašské slivovice. Spoléhají na to, že je letos nebudou znervózňovat stejné rozmary počasí jako v loňské houbařské sezoně.

„Dobře vím, že skalní houbaři se své vášně nevzdávají ani na počátku jara. V pondělí 8. dubna mně přinesl ukázat hřiba borového Martin Odstrčilík z Jalubí, nalezeného v chřibských hvozdech. Najít tak časně zmíněnou houbu, je skutečně kuriozita,“ prohlásila prezidentka Mykologického klubu Salaš Alena Filípková.

Mnozí lidé se podle ní domnívají, že v zimě houby nerostou.

„V teplých zimních dnech, ale zimní houby, nikoliv praváci, obnovují svůj růst. Mykolog, který se v houbách vyzná, si jich z lesa může přinést plnou tašku,“ konstatovala Alena Filípková.

Když v teplejších dnech letošní zimy vyrazila do chřibských lesů na houby, přesná míst ale neprozradila, přinesla si z nich typické zimní houby.

„Byly to třeba penízovky sametonohé, pařezníky pozdní, hlívy ústřičné, dokonce i hlívu hnízdovitou se sametově plstnatým kloboukem,“ pochlubila se šéfka salašských mykologů, která se své vášni, houbám, věnuje od útlého dětství.

Základem úspěšného zimního houbaření je podle jejích slov vědět, kdy a kam jít v zimě houby sbírat.

Dva roky po sobě našla shodou okolností v lese za Salaší prvního hříbka, a to 28. dubna. Před deseti lety přinesla z lesa praváka 17. prosince. Tehdy se nevypravila na houby, ale na pár smrkových větviček k ozdobení vánočního stolu.