„Sešli jsme se tu dnes, abychom uctili památku těch, kteří se rozhodli bojovat po boku partyzánů. Žel padli do léčky, nepředstavitelné léčky, kterou jim fašisté na tomto místě za obcí, zvaném Vápenice, připravili. Bez soucitu popravili 19 mužů a jednu ženu, která se sem přijela podívat, co se to zde děje,“ vzpomenula starostka Salaše Jitka Točková událost o to smutnější, že hned druhý den, 30. dubna 1945 byla obec osvobozena.

Několik hodin před osvobozením Salaše tam padl otec vedle syna, bratr vedle bratra. Vytoužené svobody, které se Salaš dočkala v časných ranních hodinách 30. dubna 1945, se nedožili.

Jak a proč den před osvobozením Salaše zemřeli kilometr za svou obcí? Velmi citlivé téma je to po 78 letech pro Salašanku Boženu Zůbkovou, rozenou Pravdíkovou, která spatřila světlo světa 13. srpna 1935. Se svou o pět let starší sestrou Jitkou Zemánkovou jsou jedny z posledních žijících pamětnic hromadného masakru dvaceti bezbranných obyvatel Salaše.

„Svobody se nedožil náš tatínek František Pravdík, náš osmnáctiletý bratr František, tatínkův bratr Alois Pravdík, maminčin bratr František Bičáň, bratranci Karel, Emil a Josef Klemovi, Eduard Pravdík a Stanislav Hanák. Ve Vápenicích byl zastřelen Michal Šafraník, manžel mé sestřenice,“ vzpomenula po pietní akci Božena Zůbková.

Tu nejhrůznější vzpomínku má na zkrvavená a prostřílená těla mužů a jedné ubodané ženy, jež byla po nedělní odpolední tragédii přivezena na povozech tažených koňmi pod salašský hřbitov.

„Bolest, kterou naše rodina na sklonku války prožila, se nedá nikdy zapomenout. V naší rodině nezůstal živý jediný muž a nám ještě do měsíce vyhořel dům. Na nejhrůznější tragédii v historii Salaše nemohu stále zapomenout,“ svěřuje se se slzami v očích Božena Zůbková u památníku padlých a pamětní desky s fotografiemi zavražděných Salašanů a bývalého hřbitůvku s kamennými pomníčky.

Cesty, které vedou k památníku ve Vápenicích nebo k hrobům v jedné řadě na okraji salašského hřbitova, trávou nikdy nezarostou. Stále po nich přicházejí lidé, aby u památníku nebo na hrobech salašských hrdinů položili kytičku květů, postáli u nich a zavzpomínali.