„Kdyby mně někdo po maturitě na obchodní akademii řekl, že jednou budu na Salaši starostovat, asi bych se tomu s chutí zasmála. Neměla jsem totiž tehdy představu o budoucnosti. Chtěla jsem studovat vysokou školu, ale nedostala jsem se na ni," vzpomíná Jitka, kterou znám od dětství. Křestním jménem ji ještě donedávna oslovovala většina Salašanů, ale jak říká, překvapivě přibývá těch, kteří ji začínají oslovovat „paní starostko".

V posledních deseti letech uváděla do kolonky zaměstnání účetní obce, před tím pět let asistentka obchodního ředitele. Říká se, že bez trochy štěstí dokáže člověk jen málo. Je třeba mu ale jít naproti. „Prozatím se mi podařilo být většinou na správném místě," řekne s pousmáním Jitka Točková, která jde, pokud se týká práce na obecním úřadě, ve šlépějích své maminky Jitky Háblové.

„Ačkoliv jsem coby školačka chtěla být paní učitelkou na 1. stupni základní školy, ale bez hudebního nadání, maminka, která je třiatřicet let účetní na obecním úřadě Velehrad, mě přihlásila na ekonomku. A bylo to jen dobře," libuje si teď první žena Salaše.

K činnosti na obecním úřadě jí přibyly i jiné organizačně pracovní záležitosti a práce s lidmi, která ji vždycky bavila a bude bavit i nadále. „Ačkoliv jsem se na Salaši narodila, stala se pro mě tato obec v nitru Chřibů srdcovou záležitostí až v dospělosti. Zato ji mám ráda čím dál víc. Jsem moc ráda, že žiju zrovna tady," zní hrdě její vyznání.

Sebejistě prohlásí, že spolu se sedmičlenným zastupitelstvem, v němž je pět žen, kterým manželé fandí a podporují je, potáhne s pocitem odpovědnosti, jak se říká, za jeden provaz.

Starostování nemůže člověk odložit spolu s perem a počítačem, když po skončení pracovní doby opustí úřad. Svoji funkci si starosta nosí s sebou v srdci a v hlavě snad stále. A je tomu tak po celou dobu funkčního období.

„Do funkce starostky jsem šla s tím, že mě možná budou lidé srovnávat s předcházejícími starosty, ale především s tím, že budeme v zastupitelstvu pracovat tak, abychom naši malou vesničku zvelebovali a starali se o ni co nejlépe," říká Jitka Točková. Svým spoluobčanům chce naslouchat a dozvědět se od nich co nejvíc, aby se lidem v obci dobře žilo, bylo se v ní na co podívat, kde se zastavit a s kým si na společenských akcích od srdce popovídat.