Návštěvníci nedělního vánočního koncertu v buchlovickém kostele obdivovali zvuk jeho starých strunných nástrojů, on přitom ještě před deseti, patnácti lety burácel s „elektrikou“ na bigbítech.

„Elektrická kytara mě provázela životem od čtrnácti let. Spolupracoval jsme s Reflexy, Halogenem či Markýzem de Sade. Jenže nastalo období, kdy jsem pociťoval nedostatek jakýchsi hudebních kořenů. Prostě se vám zdá, že stojíte na vodě,“ tvrdí. Když mu v roce 2001 Pepa Pavka z Argemy na jednom z bigbítů nabídl spolupráci, Ondřej měl už jasno. „Přišel pozdě. Chytla mě stará hudba. Renesanční a barokní kytary, loutny,“ říká.

Vystudoval anglistiku a hudební výchovu na olomoucké univerzitě a staré nástroje v německém Trossingenu. Jeho poslední štací byla akademie staré hudby ve francouzském Lyonu. V tomto městě nyní vyučuje loutnu na soukromé hudební škole a věnuje se další hudební činnosti.

Spolupracuje s řadou kapel po celé Evropě. Pravidelně hraje na festivalech v Normandii a francouzských Alpách se souborem Orfeo di Cracovia, který se skládá z hráčů z Francie, Rumunska, Mexika, České republiky a Slovenska. Dle něj je příjemná i spolupráce s buchlovickou cimbálovou muzikou Rubáš. „Čerstvý a intenzivní projekt vznikl také v Olomouci s kvartetem EldoraRE. Pokoušíme se rozšifrovat starou a sefardskou lidovou muziku, která je uchována v zámeckých partiturách. Prokousáváme se stovky let starými notovými zápisy, jejichž interpretace byla velmi rozdílná, než je dnes zvykem,“ dodává Jalůvka. Aby toho nebylo málo, hraje ještě v souboru sídlící v belgickém Haagu.

Ve své domovině se tedy ukazuje jen asi jednou do měsíce, jinak kvůli muzice cestuje po Evropě. „Dopravuji se všemi způsoby. Do Barcelony je nejlepší rychlovlak TGV, k nám vlak přes Švýcarsko a Rakousko. Železnici mám nejraději, nejčastěji ale lítám letadlem. A v létě je perfektní autostop. Je to nejsociálnější způsob cestování,“ popisuje Jalůvka specifika života „potulného barda“.

Stará hudba je pro něj jakousi výživou, již nutně potřebuje. „Když člověk intenzivně studuje veškeré zdroje, manuály a traktáty, tak se před ním otevírá nový, téměř bezbřehý svět. Odkrývání tajemna hudebních staletí je pro mě potřebou, zvláště v dnes v době hudební pasivity, kdy lidé hudbu přijímají, ale jen málo jich ji provozuje,“ uzavírá. (lap)