„Začala jsem s prohlídkami už v roce 2007 a stále je o ně zájem, a to i ze strany obyvatel města. Z toho mám radost,“ říká historička.

Červnové úterní prohlídky jsou však trochu jiné. „Ty běžné zaměřujeme na umělecko-historické zajímavosti. Vzhledem k letošnímu výročí polepšení městského znaku králem Matyášem Korvínem chci zájemcům o dějiny Hradiště více přiblížit historii vojenskou, vysvětlit, proč bylo město nedobytnou pevností. Mohla bych to odpřednášet někde v posluchárně s promítáním snímků. Ale z předchozích prohlídek mám tu zkušenost, že lidé díky vedutám a bronzové maketě v centru sice znají minulou podobu města v obrysech, ale už si nedokáží představit, jak dobrý hradební systém pevnost měla. A pokud si to neobejdeme na vlastní nohy po hradebním příkopu, nebude to ono,“ usmívá se Rašticová.

Podle ní je v Hradišti velké množství míst, která by si pro svou jedinečnost zasloužila naši pozornost. „Už jen kaple svatého Šebestiána, od které na prohlídku vyrážíme, má nesmírně zajímavou minulost. Jednak připomíná oběti moru v roce 1715, ale daleko zajímavější je její historie novodobá. V roce 1969 to byla vůbec první stavba, která se díky českému patentu přenosu staveb v celku posunula o několik metrů dále, aby udělala místo rozšířené cestě. To už třeba nové generace neví,“ vysvětluje historička.

Prohlídka pak pokračuje Havlíčkovou ulicí a kolem bronzové makety města na Masarykově náměstí. „Lidi také vodím na své nejmilovanější místo v Hradišti, do bastionu svatého Ignáce. Nemluvím ale o parčíku za Měšťanskou besedou, jak jej známe dnes, ale o malém náměstíčku, které přesně kopíruje půdorys původního barokního bastionu. Pokud si toto tajuplné místo na starém Hradišti nevybavujete, přijďte na prohlídku, ráda vám ho ukážu,“ zve Blanka Rašticová.

Nahlédnout zblízka do vojenské historie Uherského Hradiště je možné ještě v úterý 21. a 28. června.

PETRA KUČEROVÁ